Náš současný pohled na léčbu Hirschsprungovy choroby


Tůma J., Škvařil J., Ježová M*., Macháček R., Starý D., Doušek R., Plánka L.
FN Brno, Klinika dětské chirurgie, ortopedie a traumatologie, přednosta prof. MUDr.L.Plánka,Ph.D.

  Náš současný pohled na léčbu Hirschsprungovy choroby   Tůma J., Škvařil J., Ježová M*., Macháček R.,Starý D., Doušek R., Plánka L.    FN Brno Klinika dětské chirurgie, ortopedie a traumatologie, přednosta prof. MUDr.L.Plánka,Ph.D.   *FN Brno Ústav patologie, přednosta doc. MUDr.L.Křen,Ph.D.   Souhrn   Úvod   Hirschsprungova choroba se vyskytuje s četností  1 ku asi 5000 narozených dětí. Je charakterizována absencí gangliových buněk v myenterickém a submukozním plexu stěny střevní. Základní léčba tohoto onemocnění je chirurgická a spočívá v odstranění postiženého úseku střeva.  Operační přístup a metody od prvních úspěšně provedených výkonů prodělaly určitý vývoj a rozvoj (Swenson -1948- poprvé úspěšně popsaná operace typu pull-through). Ve stejném smyslu se posunuly i diagnostické možnosti průkazu této choroby. Léčba je koncentrována na specializovaná pracoviště dětské chirurgie   Metoda a výsledky   Autoři ve svém sdělení hodnotí výsledky dvaceti operovaných dětí s diagnózou Hischsprungovy choroby za 5-ti leté období  (2012-2016). Pracoviště má bohaté zkušenosti s miniinvazivním přístupem. Hodnotí výsledky těchto typů operací. Stejně tak zdůrazňují význam nových diagnostických metod, které na pracovišti byly zavedeny (biopsie sukční sondou, calretininový test).        Závěr   Výsledky potvrzují, že miniinvazivní způsob při léčbě této choroby je správnou cestou. Přináší benefity pro pacienta obecně platné pro miniinvazivní přístup. Metoda je bezpečná a operatérovy umožňuje dokonalý přehled po celou dobu výkonu. Rovněž snaha provádět, dle stavu pacienta, jednodobou radikální operaci přináší řadu výhod. Určitý dluh autoři vidí ve včasné diagnostice a tím snížení věkové hranice pro radikální operační řešení.     

Naše skúsenosti s m. Hirschsprung


Višňovcová N., Murgaš D., Molnár M., Dragula M.
Klinika detskej chirurgie, Univerzitná nemocnica Martin

Naše skúsenosti s m. Hirschsprung Višňovcová, N., Murgaš, D., Molnár, M., Dragula, M.   Hirschsprungova choroba je vrodená vývojová chyba charakterizovaná absenciou gangliových buniek určitej časti čreva.  Postihnutá býva najčastejšie oblasť rektosigmy, menej často bývajú postihnuté aj orálnejšie úseky hrubého čreva, či dokonca časť alebo celé tenké črevo. Hirschsprungovu chorobu zaraďujeme medzi neurokristopatie. Ochorenie sa najčastejšie prejaví krátko po narodení poruchou motility čreva vedúcej k parciálnej či úplnej črevnej obštrukcii, menej často sa prejaví enterokolitídou či črevnou perforáciou. Zriedkavejšie sú prípady neskoršej manifestácie Hirschsprungovej choroby. V súčasnej dobe však býva ochorenie vo väčšine prípadov diagnostikované včas. Diagnostika je histopatologická, založená na absencii prítomnosti gangliových buniek a absencii expresie kalretinínu v bioptických vzorkách steny rekta. V diagnostike sa využívajú aj pomocné metódy ako  anorektálna manometria či kontrastné zobrazovacie vyšetrenia. Liečba je chirurgická. V súčasnosti existuje viacero operačných postupov v liečbe Hirschsprungovej choroby.  V našej prezentácii predstavujeme súbor pacientov s Hirschsprungovou chorobou liečených na Klinike detskej chirurgie Univerzitnej nemocnice v Martine za posledných 10 rokov. Zameriavame sa na klinickú manifestáciu, diagnostiku, vek v ktorom bolo ochorenie diagnostikované, chirurgickú liečbu a samotné výsledky liečby.

M. Hirschsprung, Klinika detskej chirurgie, Bratislava.


Králik R., Fuňáková M., Cingel V., Smrek M., Jursová M.
Klinika detskej chirurgie, DFNsP Bratislava

  Liečba Hirschsprungovej choroby (MH) od čias jej prvého popisu Ruyschom v r. 1691 a jej "popularizácii" Hirschsprungom v r.1886 prešla dlhým vývojom od Swensona - jeho rektosigmoidektomie a koloanálnej anastomózy (r. 1949). Skúsenosti s jednotlivými technikami operačného riešenia a ich výsledkami sú veľakrát nejednoznačné. Účelom našej prezentácie je analýza výsledkov liečby MH za posledných 5 rokov, ktoré znamenali na našej klinike začiatky laparoskopicky asistovanej Duhamelovej retrorektálnej transpozície kolonu. V rokoch 2012 - 2017 bolo na Klinike detskej chirurgie v Bratislave operovaných 23 detí s MH. 19 chlapcov a 4 dievčatá, 14 bolo operovaných laparoskopicky asistovane  Duhamelovou metódou,  7 laparotomicky Duhamel- Ikeda- Soperovou metódou, 1 laparoskopicky asistovaným endorektálnym pull-through, u 1 pacienta stačila zadná anorektálna myotomia. 10 detí bolo v ďaľšiom priebehu bez evidovaných ťažkostí. Sklon k obstipácii so špinením pretrváva u 4 detí, obstipácia s dilatáciou "slepého rektálneho pahýľa u 3 z nich. Následná dekompenzácia= dilatácia aj transponovaného kolonu u ďaľších 9. Z nich 6 pacientov bolo liečených pre stagnačnú enterokolitídu (HAEC). 3 deti mali enterorhagiu, v jednom prípade musela byť riešená kolostómiou a retranspozíciou. U 4 detí bolo použité intrasfinkterické podanie botulotoxinu s prijateľným výsledkom u troch. Rozoberané sú príčiny komplikácií - obštrukčného syndrómu (typ operácie, jej spôsob, bezprostredný  a dlhodobý pooperačný management...) a spôsoby riešenia komplikácií (bowel management, dilatácie, PARM, botulotoxin...).  

Laparoskopické operácie pri Morbus Hirschsprung


Koreň R., Novotný J., Kočajda J., Michalisko M., Brnová Z., Sádovský A.
KDCH, DFNsP Banská Bystrica

Cieľ práce: Analýza skúsenosti a výledkov operačnej liečby pacientov s Hirschsprungovou chorobou s využitím laparoskopie a ich porovnanie s výsledkami klasickej chirurgie. Úvod: Laparoskopické operácie sa čoraz viac využívajú v liečbe chirurgických pacientov detského veku. Výnimkou nie je ani ich využitie v liečbe Hirschsprungovej choroby. Na niektorých pracoviskách sa stávajú metódou prvej voľby. Materiál a metodika: Retrospektívna analýza operácií a ich výsledkov u pacientov s Hirschsprungovou chorobou za obdobie od marca 2012 do marca 2017. Výsledky: Na KDCH DFNsP v Banskej Bystrici sme za 5 ročné sledované obdobie sme operovali 62 pacientov (20dievčat a 42 chlapcov) s diagnostikovanou Hirschsprungovou chorobou. Najmenší pacient mal 1,5 mesiaca a najstaršia pacientka mala 16 rokov. 50 pacientov sa podrobilo klasickej operácii ( 43x Duhamelova operácia v mod. Ikeda-Soper a 7x operácia podľa De La Torre) a 12 pacientov bolo operovaných laparoskopicky ( 9x laparoskopická Duhamelova operácia a 3x laparoskopicky asistovaná transanálna pull-through operácia). Priemerný čas klasických Duhamelových operácií bol 3:32 hod. a laparoskopických operácií 3:52 hod. Po klasickej operácii boli pacienti hospitalizovaný 10,05 dní a po laparoskopickej operácii 8,77 dní. 11 pacientov po klasickej operácii ( 22% pacientov) bolo reoperovaných (8x pre ileus a 3x pretrvávajúce poruchy pasáže). V súbore laparoskopicky operovaných pacientov boli reoperovaní dvaja pacienti (16% pacientov). Jeden pre dehiscenciu staplovanej anastomózy a jeden pre pretrvávajúce poruchy pasáže. Analýza pooperačných výsledkov bola uskutočnená u 32 pacientov po klasickej operácii a 11 pacientov po laparoskopickej operácii. Po klasickej operácii bolo bez ťažkostí 18 pacientov ( 56%), 5 pacientov (16%) udávalo ojedinelé špinenie, 3 pacienti (9%) boli nútení nosiť plienky, 6 pacienti (19%) sú na stómii a 4 pacienti (13%) pacientov má problémy s močením. V súbore po laparoskopickej operácii bolo 8 pacientov (73%) bez ťažkostí, 1 pacient (9%) mal ojedinele špinenie , 2 (18%) pacienti sú na dočasnej stómii a žiadny pacient nemá problémy smočením. Záver: Laparoskopické operácie u pacientov s Hirschsprungovou chorobou môžeme považovať za bezpečné a efektívne a môžeme ich odporúčať ako metódu prvej voľby.

Molekulárně genetická analýza u pacientů s Hirschsprungovou chorobou


Škába R.1, Václavíková E.2, Dvořáková Š.2, Poš L.1, Bendlová L.2
1 Klinika dětské chirurgie, 2. lékařská fakulta Univerzity Karlovy a FN v Motole, Praha 2 Oddělení molekulární endokrinologie, Endokrinologický ústav, Praha

Na vzniku Hirschsprungovy choroby (HSCR) se podílí mnoho signálních drah participujících na vývoji enterického nervového systému (ENS). Pouze u <30 % pacientů bývá zjištěna genetická příčina onemocnění. Majoritním kauzálním genem je RET proto-onkogen, kromě něj bylo popsáno 17 genů, souvisejících ovšem jen s jednotlivými případy. Cílem naší studie bylo zjistit genetické příčiny v našem souboru pacientů s HSCR a provést korelaci genotypu s fenotypem, tj. s různými formami HSCR klasifikovanými dle délky postiženého úseku střeva. Soubor tvoří 223 pacientů s HSCR: 161 pacientů s rektosigmoidální formou (RS), 26 pacientů s dlouhou (LCA) a 29 pacientů s totální aganglionózou tlustého střeva (TCA), 5 pacientů s nearly total small bowel aganglionosis (NTSBA) a 2 pacientů s totální intestinální aganglionózou (TIA). U pacientů byly sekvenovány exony 2-20 RET proto-onkogenu pomocí kapilární sekvenace a next generation sequencing. Zárodečné mutace v RET proto-onkogenu byly nalezeny u 29 pacientů s HSCR (13 %). Ve 3 případech se jedná o mutace známé, vyskytující se v 10. exonu, sdružené také s medulárním karcinomem štítné žlázy (MTC). U dalších 26 pacientů byly nalezeny změny vyskytující se po celé délce genu. Jedná se o varianty nejasného významu, z nichž u 15 případů se můžeme domnívat, že se jedná o kauzální mutace. Zbylé nalezené varianty se pravděpodobně funkčně neprojevují. Nejvyšší záchyt suspektně kauzálních mutací byl zjištěn u závažnějších forem HSCR (24 %; 100% TIA, 40% NTSBA, 31 % TCA, 8% LCA), u krátké RS formy byl záchyt jen 2 %. Byl zaznamenán nezvykle vysoký výskyt benigní varianty p.Tyr791Phe ve 13. exonu (11x), což bylo verifikováno i porovnáním s kontrolním souborem 205 zdravých jedinců (1x p.Tyr791Phe). Spojitost p.Tyr791Phe se vznikem MTC byla již vyvrácena, byly ale popsány případy, kdy p.Tyr791Phe ve spojení s další, kauzální mutací modifikuje projev onemocnění MEN2, MTC. Sdružení této mutace s HSCR nebyla dostatečně studována. V souboru českých pacientů se p.Tyr791Phe vyskytuje v několika případech s familiární formou HSCR, u kterých zatím nebyla zjištěna příčina onemocnění ani v jiných studovaných genech podílejících se na vývoji ENS. Jedním z důvodů může být přítomnost genetické alterace, např. delece delší části genu, která je ve vazbě s p.Tyr791Phe, ale není detekovatelná použitými metodami. Dalším naším záměrem je proto zavést metodiku, která je schopná tyto větší změny odhalit. Práce byla podpořena grantovými projekty AZV 16-32665A a MZ ČR - RVO (EÚ, 00023761).

Diskrepancia histologických nálezov u pacientov s Hirschprungovou chorobou.


Fuňáková M., Liseková S., Králik R., Béder I., Trnka J.
Klinika detskej chirurgie LF UK a DFNsP, Bratislava

  Úvod: Transpozícia správne inervovaného čreva pri definitívnom operačnom riešení pacientov s Hirschsprungovou chorobou  je základným predpokladom dobrého pooperačného priebehu a ovplyvňuje kvalitu života pacientov s touto závažnou diagnózou.     Metodika: Retrospektívnou štúdiou sme analyzovali peroperačné a definitívne histologické nálezy u 53 pacientov riešených na našej klinike v 5-ročnom období, so zameraním na diskrepantné nálezy a ich vplyv na pooperačný priebeh.     Výsledky: U 11 pacientov z celkového súboru 53 (20,7%), u ktorých bola peroperačná/primárna histológia z oblasti miesta transpozície vyhodnotená ako vzorka s primeraným počtom gangliových buniek, došlo k zmene histologického záveru v definitívnom vyhodnotení: bola pozorovaná hyperplázia nervových vláken, hypoganglionóza, prípadne nezrelosť gangliových buniek. U 6 pacientov bola nutná reoperácia s prechodným vyvedením enterostómie, 5 pacienti majú ťažkosti s vyprázdňovaním.     Záver: Najnovšie imunohistochemické metódy umožňujú lepšie vyhodnotenie črevných excízií pri operačnom riešení morbus Hirschsprung, napriek tomu v niektorých prípadoch je peroperačná histológia nejednoznačná a môže viesť k transpozícii v oblasti prechodovej zóny, zodpovedajúcej za pooperačné komplikácie. Nezrelosť gangliových buniek, ktorá sa peroperačne nevyhodnocuje, môže znamenať pre pacienta pretrvávanie poruchy vyprázdňovania.  Ideálnym prístupom je dôkladná prvotná etážovitá histologizácia a pri nejasných záveroch odloženie definitívnej operácie a zopakovanie histológie.  

Imunologický profil detských pacientov s Hirschsprungovou chorobou a korelácia imunodeficitu so vznikom Hirschsprung-asociovanej enterokolitídy


Fedorová L., Speváková T., Varga I., Sýkora Ľ., Trnka J.
KDCH DFNsP a LF UK Bratislava

Súbor a metódy. Retrospektívne sme analyzovali imunologický profil detí s HD. Pomocou logistickej regresie sme výsledky porovnali s výskytom pooperačnej HAEC (Hirschsprung asociovanej enterokolitídy). Výsledky. Pacienti s imunodeficitom mali najčastejšie postihnutý úsek čreva ohraničený na rektosigmu v 58,82 %, 23,52 % pacientov s imunodeficitom malo ultrakrátku formu HD, 11,76 % detí s imunodeficitom malo postihnuté celé hrubé črevo aganglionózou (tzv. TIA) a jedno dieťa (5,88 %) malo formu Hirschsprungovej choroby, ktorá postihovala hrubé črevo až do polovice colon transversum. Až u 89,83 % pacientov bola znížená hladina CD8+ populácie T- lymfocytov. V 54,23 % bol prítomný deficit parametra CD 16+56. Znížené boli aj hladiny imunoglobulínov IgA v 44,06 %, IgG v 40,67 % a IgM 23,72 %. Zaznamenali sme deficientné hodnoty aj v iných subpopuláciách lymfocytov: CD3 (38,98 %), CD19 (22,03 %), CD 4 (18,64 %), CD4/CD8 (18,64 %). Znížené hodnoty celkových lymfocytov sme zaznamenali až u 32,20 % pacientov a znížené hodnoty percentuálneho počtu neutrofilov u 16 detí, čo tvorilo 27,11 % zo súboru. U menšieho počtu pacientov sme zaznamenali znížené hladiny neutrofilov (8,47 %) a celkového množstva leukocytov (3,38 %).   Diskusia a záver. Pri štatistickom výpočte závislosti imunodeficitu od vzniku pooperačnej enterokolitídy nám p-hodnota vyšla vyššia ako 5 %, čiže závislosť nie je štatisticky relevantná. Výsledok môže byť ovplyvnený malou početnosťou údajov. Z vyhodnotenia imunofenotypizácie lymfocytov periférnej krvi detí s Hirschsprungovou chorobou boli zaujímavé znížené hladiny väčšiny z parametrov. Odporúčame preto  rutinné vyšetrenie laboratórnych odberov leukocytov s imunofenotypizáciou lymfocytov u detí s HD. 

Úspešne zvládnutá ťažká peritonitída po operácii m.Hirschsprung


Šudák M., Bockanič Ľ., Janeski B., Gočík M.
Oddelenie detskej chirugie DFN Košice

Autori zo svojho súboru pacientov operovaných pre Morbus Hirschsprung prezentujú prípad 4 ročného dievčatka, u ktorého po transanálnej resekcii aganglionárneho úseku vznikla ťažká difúzna peritonitída spôsobená leakom z anastomozy vyžadujúca včasnú reoperáciu. Peritonitída bola komplikovaná kontamináciou dutiny brušnej báryovou kontrastnou látkou, čo viedlo k prolongovanému septickému stavu. Napriek literárne udávanej až 50% mortalite báryovej peritonitídy sa komplexnou intenzívnou liečbou podarilo stav zvládnuť. T.č. po roku od resekcie už aj s realizovaným uzáverom kolostómie a obnovením kontinuity tráviaceho traktu. Pri pravidelných kontrolách je dieťa bez ťažkostí, vývoj veku primeraný. Autori z tohto prípadu analyzovali príčiny, ktoré viedli k uvedenému závažnému priebehu a uvádzajú odporúčania, ktoré znižujú riziko vzniku takejto závažnej komplikácie.  

Zriedkavé možnosti chirurgickej liečby obstipácie u detí - kazuistika


Molnár M., Adamík M., Havlíčeková Z., Dragula M.
Klinika detskej chirurgie JLF UK a UNM Martin

Úvod: Príčinou chronickej obstipácie v detskom veku sú najčastejšie funkčné poruchy, ktorých manažment je konzervatívny. Chirurgická liečba je indikovaná predovšetkým  u pacientov s patologicko-anatomickým podkladom (napr. M.Hirschsprung). Operačný výkon je však vhodné zvážiť aj u mladých pacientov s výrazne spomaleným črevným tranzitom spôsobujúcim závažnú obstipáciu nereagujúcu na štandardnú liečbu.    Metodika: Autori prezentujú prípad  13-ročného pacienta s chronickou obstipáciou trvajúcou 10 rokov nereagujúcou na konzervatívnu liečbu. Výsledky: U pacienta s chronickou obstipáciou a frekvenciou defekácie á 10-14 dní  bola vykonaná operačná rebiopsia steny rekta s fyziologickým nálezom vylučujúcim aganglionózu. CT irigografickým vyšetrením bola diagnostikovaná výrazne vinutá a elongovaná sigma a dilatácia celého colon. Laparoskopicky asistovane bola vykonaná ľavostranná hemikolektómia s transverso-rekto anastomózou staplerom s nekomplikovaným pooperačným priebehom. Pacient je aktuálne pol roka po operácii, stolica 2-3x denne, bez ťažkostí pri defekácii. Diskusia:  Aj keď chirurgická liečba chronickej funkčnej obstipácie je stále pomerne raritná a vyvoláva kontroverzné názory, môže v indikovaných prípadoch prispieť k výraznému zlepšeniu kvality života pacientov.

Fyzární poranění radiálního epikondylu humeru: jeho incidence a význam


Havránek P., Dubská P., Naňka O., Pešl T.
Klinika dětské chirurgie a traumatologie 3. LF UK, Thomayerova nemocnice, Praha, Česká republika

Úvod: poranění apofýzy radiálního epikondylu humeru je extrémně vzácné. I na velkých pracovištích je zaznamenána jedna taková zlomenina za několik let. Nutnost operační léčby je pak už naprosto výjimečná a její technika a význam diskutabilní Patogeneze poranění: osifikační jádro apofýzy laterálního epikondylu se manifestuje v 9 – 11 letech a za několik málo let splývá s metafýzou. V souvislosti s laterálním epikondylem dochází velmi často k diagnostickým omylům: falešně pozitivní diagnóze, kdy normální jádro epikondylu je považováno za zlomeninu, nebo k nesprávné diagnóze, kdy zlomenina radiální části kondylu je označena za poranění epikondylu, anebo záměnou stran, kdy avulze ulnárního epikondylu je označena jako poranění radiálního epikondylu. K separaci radiálního epikondylu dochází při luxaci lokte. Je to poranění fýzy a může se jednat i o 6 typ fyzárního traumatu podle Saltera, Harrise a Ranga Materiál a metodika: Za posledních více než 22 let (1995 – 2017) jsme pozorovali méně než 10 fyzárních poranění radiálního epikondylu. U několika dalších zlomenin nebyla diagnóza stanovena, protože odtržené osifikační jádro epikondylu bylo při luxaci malé a nebylo popsáno. Tři z uvedených dětí jsme operovali, jednou provedli prostou reinzerci vazu a jádra stehem, dvakrát osteosyntézu dráty   Diskuse a souhrn: Rozebíráme klinický význam tohoto raritního poranění a riziko případných následků

Otevřená suprakondylická zlomenina humeru - léčba pomocí zevního fixátoru


Šafus A., Preis J.,
Oddělení dětské chirurgie a traumatologie, Fakultní nemocnice Hradec králové

  Úvod: Cílem prezentace je popis strategie léčby otevřené suprakondylické zlomeniny humeru III. stupně dle Gustilo-Andersonovi klasifikace. Na našem pracovišti jsme použili k osteosyntéze zevní fixátor dle AO metodiky.    Metodika:  Je popsána léčba u dvou pacientů po úrazu v roce 2015. Jedná se o 9-letého chlapce, který byl katapultován při autonehodě a 9-letou dívku po  pádu ze stromu. Oba utrpěli extenční suprakondylickou zlomeninu III. stupně dislokace a III. stupně dle Gustilo-Andersona, s masivní kontaminací rány ze zevního prostředí. V obou případech se jednalo se o vysokoenergetické trauma.   Výsledky: Strategie léčby – debridement, laváž, repozice a fixace pomocí zevního fixátoru, Redonova drenáž, sutura měkkých tkání, antibiotika. Následně odborná rehabilitace i se zevním fixátorem od 4. týdne po osteosyntéze. Zevní fixátor byl odstraněn 8 týdnů od úrazu. Plná zátěž lokte od 5. měsíce od úrazu.    Diskuze:             Otevřená suprakondylická zlomenina humeru je velmi málo frekventní poranění. V případě I.-II. stupně dle Gustilo-Andersonovi klasifikace je vhodná konvenční terapie. Naopak u III. stupně je indikace k naložení zevního fixátoru. Důvodem je především kontrola měkkých tkání – riziko kompartement syndromu a infektu. Výhodou je i poměrně časná rehabilitace lokte.   Závěr:                    Oba pacienti se zhojili ad integrum bez zánětlivých či jiných komplikací. Po ukončení léčby se mohli naplno věnovat sportovním aktivitám jako před úrazem. Dispenzarizace pacientů nadále probíhá, oba pacienti byli při kontrole 1,5 roku od úrazu bez obtíží a bez poruchy růstu.

Úspěšnost miniinvazivního přístupu k poraněním proximálního radia


Kučerová M., Havránek P., Pešl T.
Klinika dětské chirurgie a traumatologie TN a 3.lf UK

Cíl studie (úvod) je sledovat rozdíly v léčbě poranění proximálního konce vřetenní kosti, respektíve ozřejmit limity různých operačných postupů. Jedná se hlavně o hranici mezi zavřenou, instrumentální a otevřenou repozicí hlavičky radia u poranění typu separace proximální epifýzy SHII. Soubor: soubor tvořili děti s poraněním proximálního konce radia ošetreny na naší klinice za rok 2016, kterých bylo celkem 67. Stupeň dislokace jsme hodnotili dle bratří Judetů.  Z celkového počtu 67 dětí, 36 pacietů mělo nedislokované poranění, nebo dislokaci 1. stupně a byla indikována konzervativní terapie. U zbývajících 31 byla indikována, dle typu poranění, většinou primárně zavřená repozice a operace dle Métaizeaua. U poranění s větším stupněm dislokace však zavřená instrumentální repozice dle Métaizeaua nebyla vždy možná a bylo nutno přistoupit k perkutální přímé instrumentální dopomocí přídavným implentátem. Zlomeniny epifýzy SHIV a tříštivé zlomeniny hlavice radia “dospělého” typu byly operovány primárně otevřeně.   Závěr:. Separace proximální epifýzy radia SHII se vyskytují s různým stupněm dislokace. Od stupně 3 dle klasifikace bratří Judetů klesá pravděpodobnost úspěšnosti zavřené instrumentální repozice dle Métaizeaua. Zcela zvláštní postavení má Jeffreyho repoziční zlomenina, která je zavřenou cestou ireponibilní. Možnost odhadnout nutnost přímé intrumentální dopomoci, resp. otevřené repozice má dopad na předoperační přípravu pacienta a tím pádem je i možností snižovat riziko pooperačních komplikací.

Buddy taping versus splint immobilization for pediatric finger fractures: A randomized controlled clinical study


Weil R., Daniel M. Weber, Markus Kalisch, Michelle Seiler
University Children's Hospital Zurich

 Objective   The objective of this study was to prospectively compare the outcome of conservative treatment for pediatric finger fractures with interdigital taping versus forearm splint immobilization. The randomized trial assessed the outcome regarding secondary dislocation, post immobilization range of motion, time to apply taping or cast immobilization, patient’s comfort and analgesia intake.       Methods   Inclusion criteria were fractures of the proximal or middle phalanx of the digits 2-5 in children age 4 to 16 years. Exclusion criteria were dislocated intraarticular fractures, comminuted fractures, open fractures and multiple fractures of one hand. Treatment consisted of reduction if needed, followed by interdigital taping with the neighbouring finger or volar forearm splinting, according to randomization.   99 children with finger fractures were randomized to either taping (n=52) or splint immobilization (n=47). There were no significant differences regarding age, sex distribution, fracture types or rate of reduction. Clinical and radiographic evaluations were performed at 1, 3, 6 and 24 weeks. Patient’s comfort was assessed with a visual analogue scale. Odds ratios were calculated using Fisher’s exact test, calculations were done in R (V 3.2.5)       Results   Secondary dislocations were found in 4 patients (4%), 1 (1.9%) in the taping and 3 (6.4%) in the splinting group. The risk difference p between taping and splinting is estimated as -0.045 with a 95% confidence interval of (-0.154, 0.047). In the taping group patient’s comfort was significantly higher (p<0.01) and application of the tape was significantly shorter than casting (p<0.00). The total active range of motion at any time of the follow-up as well as analgesia intake did not differ significantly in both groups.       Conclusions   Holding the position of the fragments as well as reestablishing an excellent range of motion did not differ significantly in the two groups. Taping is however a significantly cheaper treatment than splinting because quicker applied and using less costly materials. This and the higher patient’s comfort encourages us to propose taping as an advisable alternative to splinting for the above mentioned finger fractures.  

Možnosti ošetřování traumatu dětské ruky


Matoušková E., Kučerová M., Havránek P.
Klinika dětské chirurgie a traumatologie Thomayerovy nemocnice a 3.LF UK, Praha 4

Možnosti ošetřování traumatu dětské ruky 1.Cíl sdělení: Představit současný stav ošetřování skelet. traumatu dětské ruky včetně ustanovení pracovní skupiny v rámci traumatologické sekce pediatricko-chirurgické společnosti. Ukázat některé z operačních metodik. 2.Materiál: v roce 2015 ošetřeno 764 fraktur skeletu ruky z celkem 3683 všech zlomenin.  U 44 dětí byla provedena ostosyntéza (t.j.1,1% ze všech zlomenin,  5,76% ze  zlomenin skeletu ruky) 3.V prezentaci předvádíme postupy, které jsme uvedli do praxe na našem pracovišti: ESIN-like a NOT ( needleosteotomii) u inveterovaných zlomenin. (r.2015 ... 31 osteosyntéz typu ESIN-like, 13 NOT za 10 let) 4. Závěr: Poranění skeletu dětské ruky je závažné a bývá často podceňováno, a následky jsou často celoživotní a funkci ruky omezující. Naším sdělením bychom rádi přispěli ke zlepšení výsledků při řešení skelet.traumatu ruky u dětí.    

Zlomeniny skeletu prstov ruky – naše skúsenosti a terapeutické postupy


Chochol, J., Jáger, R., Murár, E., Dolnák, A., Sýkora, Ľ.
Klinika detskej chirurgie LF UK a DFNsP, Bratislava

Naším cieľom je prostredníctvom prednášky priblížiť problematiku zlomenín skeletu prstov ruky. V súbore vyhodnotiť celkový počet pacientov, typy zlomenín a operačné riešenie. K záveru stanoviť princípy, ktorých sa držíme na našom pracovisku. Prezentujeme v retrospektívnej štúdii súbor 3371 pacientov so zlomeninami skeletu prstov ruky. Pacienti boli vyšetrení na Klinike detskej chirurgie a na Oddelení urgentného príjmu DFNsP Bratislava za päťročné obdobie (v rokoch 2012-2016). Z tohto súboru bolo 1450 dievčat a 1982 chlapcov. 9% s týchto pacientov bolo hospitalizovaných a následne u 63% bola vykonaná zatvorená repozícia bez využitia a u 37% s využitím osteosyntézy.

Poranění rukou výbuchem – historická reminiscence


Harvánek K., Michaljanič T., Böhmová D.
Oddělení dětské chirurgie a traumatologie, Nemocnice Na Bulovce, Praha 8, Budínova 2

  Téměř 30 let starý případ poranění obou rukou u 15letého chlapce, který manipuloval s amatérsky vytvořenou „bombou“. Výbuchem došlo k typickému mixtu:   Primárně ztrátové poranění Mnohočetné zlomeniny skeletu rukou Zhmoždění měkkých tkání Popálení a ožeh měkkých tkání Cizí tělesa v měkkých tkáních.   Léčba probíhala v podmínkách, jaké v té době byly, přesto bylo dosaženo velmi dobrého výsledku s ohledem na primární rozsah poranění. Případ je velmi dobře obrazově dokumentován a to od primárního ošetření, přes jednotlivé převazy až do ukončení léčení. Cílem sdělení je ukázat zejména mladší generaci dětských chirurgů, jaké byly možnosti léčby a její výsledek při těžkém poranění rukou          

Zlomeniny diafýzy stehnovej kosti - súčasné možnosti liečby u detí a adolescentov.


Dolnák, A., Sýkora, Ľ.; Jáger, R.; Murár, E.
KDCH DFNsP Bratislava

Názov:  Zlomeniny diafýzy stehnovej kosti - súčasné možnosti liečby u detí a adolescentov. Abstrakt Cieľ: V literatúre je pre všetky  vekové kategórie detského a adolescentného obdobia popísaných viacero indikácií a metodík v liečbe zlomenín diafýzy femoru. V našej prehľadovej prednáške ukazujeme možnosti súčasnej liečby  a na porovnanie predkladáme výsledky našich skúseností v terapii týchto zlomenín. Metódy: Prehľadová prednáška, kde sú skĺbené vaiceré možnosti liečby s retrospektívnou 3-ročnou štúdiou (2014-2016) z Kliniky detskej chirurgie DFNsP Bratislava rozoberajúca liečbu od 0 do 19 rokov.  Vstupné faktory: vek, hmotnosť pacientov pri úraze, druh liečebného postupu, dĺžka hospitalizácie a liečby, percento komplikácií a faktory, ktoré ich spôsobili.  Výsledky: Na našej klinike bolo za uvedené roky liečených 89 pacientov so zlomeninou diafýzy femoru.  33 pacientov s priemerným vekom 2,3 r. bolo liečených konzervatívne (37%) – sadrovou/termoplastovou spikou (8 pac.) , náplasťovou trakciou podľa Bryanta (11 pac.) a podľa Russela (14 pac.).  Osteosyntézu sme vykonali u 54 pacientov (63%). Pri metodike elastickej vnútrodreňovej osteosyntézy  (ESIN - 44% všetkých zlomenín) bola indikáciou hmotnosť 20 - 60 kg, zatvorené alebo otvorené zlomeniny Gustillo-Andreson (G-A) I.  a II. stupňa, prianie rodičov (2x), zlyhanie konzervatívnej liečby (1x). Hlavne pri dlhých šikmých zlomeninách bolo 6 prípadov zlyhania ESIN (skrátenie, rotácia a angulácia), preto bolo nutné zvýšiť stabilitu o Externý fixátor (5x) a 2x výmenu za stabilnú vnútrodreňovú osteosyntézu. Pri hmotnosti pacientov vyššej ako 50 kg bola ako u väčšiny autorov literatúry snaha o primárnu osteosyntézu zaisteným vnútrodreňovým klincom - ALFN, LFN (6 pac.). Pri otvorených zlomeninách (G-A III.) bola primárne vykonaná vonkajšia osteosyntéza externým fixátorom (1x), neskôr doplnená vnútrodreňovou.  Zhrnutie a Diskusia: V našom súbore len u 1 pacienta bolo nutné zmeniť konzevatívnu liečbu za ESIN kvôli trofickým zmenám kože v mieste náplasti- prikladáme to použitiu špeciálneho podložného metriálu za poslednýé sledované rokyh. U pacientov hlavne vo váhovom rozmedzí 50-60kg sme postrehli vyšší nárast rizika zlyhania ESIN (nutné doplnenie o externý fixátor), preto u nich indikujeme primárnu osteosyntézu zaisteným klincom. Vzhľadom na prítomnosť fýzy v mladšom adolescentnom veku, úzku dreňovú dutinu či dĺžku stehnovej kosti je v niektorých prípadoch nutné použiť špeciálne adolescentné zaistené klince, ktorých dostupnosť je na našom trhu obmedzená. Pri konzervatívnej liečbe trakciou je výhodou neinvazívny prístup, avšak značná dĺžka hospitalizácie (priemerne 20-21 dní). Pri operačnej liečbe je dĺžka hospitalizácie nízka (8-9 dní), avšak je nutná 2-násobná celková anestézia, riziko infekcie a dlhšia doba celkovej doby liečenia (4-12 mesiacov). Konečný typ vybranej metodiky liečby je výsledkom skúseností daného pracoviska, individuálneho prístupu, zručností  operatérov, dostupnosti materiálov a v neposlednom rade aj želaní pacientov a ich príbuzných. 

Zlomeniny členka – liečba a kazuistiky


Sýkora, Ľ., Jáger, R., Dolnák, A., Murár, E.
Klinika detskej chirurgie LF UK a DFNsP, Bratislava

Úvod: zlomeniny členka u detí sú v závislosti na veku  veľmi rôznorodé – u mneších detí najmä separácie epifýz typu SH I a II, u adolescentov Kleigerova a trojrovinná (Marmorova), po fúzii fýzy typické luxačné zlomeniny dospelých. Na fibulárnej aj tibiálnej strane sa stretáme aj so zlomeninami typu Ogden VII. Okrem tohoto typu na fibule a luxačnej zlomenine s dislokáciou fibuly s nutnosťou suprasyndezmálnej transfixácie je dominantné ošetrenie zlomeniny tíbie. Cieľom prednášky je poukázať na 5-ročnom súbore na KDCH v Bratislave na variabilitu týchto zlomenín a náš prístup k liečbe. Materiál a metódy: v rokoch 2012 – 2016 bolo na Klinike detskej chirurgie DFNsP v Bratislave (KDCH) liečených spolu 113 p. s epifyzárnou zlomeninou distálnej tíbie alebo fibuly. 6 zlomenín bolo typu SH I – CT sme robili u 2 detí, všetky sme zatvorene zreponovali bez osteosyntézy (OS), 1x sme eliberovali interponovaný periost. Typ SH II – z 33 sme 16x indikovali CT, 17x OS (skrutka ventrálna 11x, dorzálna 2x, laterálna ev. mediálna 4x). Typ SH III (18 p.), typ SH IV (37 p., z toho 32 trojrovinných) – u všetkých bola diagnostika a operačný plán upresnený CT, všetky boli operované (OS), 6 po ovorenej repozícii. 10 bimaleolárnych a 8 trimaleolárnych – u 4 bola použitá na stabilizáciu fibuly LCP. Súčasná zlomenina fibuly - 23, 1x izolovaná zlomenina tíbie Ogden 7. Okrem zatvorených repozícií robených v ÚPS všetky OS robili lekári venujúci sa špeciálne traumatológii (4 z 29 operujúcich lekárov). Výsledky: u všetkých zlomenín boli výborné, pri sledovaní sme nezaznamenali poruchu rastu ani funkcie. Z komplikácií bola nutná 1x reoperácia pre malpozíciu skrutky u 3-fr. trojrovinnej a 2x reoperácia pre malpozíciu skrutky  u Kleigerovej zlomeniny II. typu podľa Kleigera a Markina. Záver: väčšinou tieto zlomeniny nevyžadujú urgentné riešenie. Pre určenie operačnej taktiky a situovania skrutiek je nevyhnutná exaktná diagnostika podľa CT. Výkon ba mal robiť skúsený operatér metódou „jeden vrt a dosť!“. Na KDCH perkutánne stabilizujeme aj minimálne dislokované zlomeniny.

Batolecí zlomeniny (Toddler´s fractures), vymezení pojmu, rozdíly v diagnostickém a terapeutickém přístupu.


Knížetová A.1, Zelenková R.2 , Pešl T.1, Havránek P.1
1)Klinika dětské chirurgie a traumatologie 3.LF UK, Thomayerova nemocnice, Praha, 2)Oddělení rehabilitace Oblastní nemocnice Příbram

ÚVOD       Pojem Toddler´s fracture vymezil jako první J.S.Dunbar v r.1964 jako nedislokovanou zlomeninu distální tibie u dětí ve věkovém rozmezí od 9ti měsíců do 3let. V průběhu času mnozí další autoři toto vymezení rozšířili co do lokalizace (calcaneus, I. metatars, proximální tibie), tak do věkového rozpětí. CÍL      Cílem přednášky je podat ucelený přehled o existujících pracích zabývajících se tématem batolecích zlomenin, srovnat jednotlivé přístupy k diagnostice a léčbě a specifikovat pojem Toddler´s fracture. Zároveň prezentujeme soubor pacientů, kteří byli na našem pracovišti léčeni pro tuto diagnosu. METODIKA     Retrospektivní studie souboru pacientů ošetřených na Klinice dětské chirurgie a traumatologie 3.LF UK od 1.1.2012 do 2.8.2017. Stanovené věkové rozmezí pacientů bylo 9 měsíců až 3 roky. Sledovali jsme, jaký typ skeletálního poranění je v tomto věku nejčastější. Zabývali jsme se též etiologií úrazů, způsobem a délkou fixace.  Dále předkládáme přehled zahraničních prací s důrazem na diagnostiku a přístup k léčbě. ZÁVĚR     I přes rozdílné definice, co se lokalizace i věku pacientů týče, lze říci, že batolecí zlomeniny jsou vždy nedislokované a v mnohých případech je obtížné diagnostikovat je na základě vstupních rentgenových snímků. Zcela zásadní, v rámci diferenciální diagnostiky, je jejich odlišení od osteomyelitidy, synovialitidy kyčelního kloubu či tumoru. V případě ne zcela jasné anamnézy je nutno brát v úvahu i potenciální Child Abuse and Neglect syndrom. Při podezření na některou z výše uvedených diagnos lze využít výtěžnější (avšak v případě počítačové tomografie či scintigrafie i více zatěžující) diagnostické metody – ultrazvuk, CT nebo scintigrafické vyšetření.    

Léčba otevřených zlomenin u dětí kasuistika


Kopáček I, Slívová I., Pleva L.
Traumatologické centrum FN Ostrava

Autoři ve svém sdělení popisují managment léčby otevřených dětských zlomenin a její možnosti a omezení na jejich pracovišti.  Léčba počínající základními chirurgickými postupy a osteosyntezami, včetně ATB terapie až po použití ZF a hyperbaroxie a vynucenou amputaci. Rovněž rozvaha a timing konverze ze zevní fixace na vnitřní osteosyntezu. Tento postup je doložen na kasuistice 2 chlapců 15 ti let věku poraněných na motorce a léčených v našem centru s důrazem na multidisciplinárnáí spolupráci.

Liečba rozsiahle hematómu stehna – konzervatívne či operačne


Smrek M., Jacko P. 2, Petrašovičová I.3
1. Klinika detskej chirurgie LF UK a DFNsP, Bratislava, 2. Kinika úrazovej chirurgie LF SZU, 3. Rádiodiagnostické odd., PRO-CARE, Medissimo 

Poranenie stehenných svalov s následným  hematómom a kontúziou svalu sa vyskytuje pri kontaktných športoch pomerne často. Ľahké poranenia sa vyliečia bez následkov, pri závažnejších môže dôjsť k obmedzenej hybnosti, svalovej slabosti a môže sa vyvinúť i  myositis ossificans. Odporúčanou liečbou akútneho poranenia je ľadovanie, elevácia, kompresívne dlahovanie a kľud (Rothwell 1982, Jackson & Feagin 1973, Pettersson & Renstrom 1983, Alonso 2000, Aronen 2006). Niektorými autormi je odporúčaná i aspirácia hematómu (Molloy & McGuirk 1976, O’Donoghue 1976, Rooser 1991). V prípade hroziaceho kompartment syndrómu je indikovaná jednoznačne chirurgická liečba (Pettersson & Renstrom 1983, Holland et al. 1985). Súčasný systematický prehľad literatúry (Haws 2016) týkajúci sa liečby kontúzií a následne sa vyvíjajúcich hematómov stehenných svalov pri športových poraneniach neposkytuje jednoznačné efektívne porovnanie konzervatívnej a chirurgickej liečby. V  kazuistike uvádzame 17 ročného hokejistu po tupom poranení stehna s následným vývojom rozsiahleho hematómu m. vastus intermedius a spôsobom liečby, ktorý sme po nie jednoduchej rozvahe zvolili.

TRAUMA PANKREATU U DĚTÍ


Malý T., Kysučan J., Smolka V., Karásková E., Michálková K., Konečný M.
I.chirurgická klinika FN a LF UP Olomouc

TRAUMA PANKREATU U DĚTÍ Malý T.(1), Kysučan J.(1), Smolka V.(2), Karásková E.(2), Michálková K.(3), Konečný M.(4) (1)    (1) I.chirurgická klinika LF UP a FN Olomouc (2)    (2( Dětská klinika LF UP a FN Olomouc (3)    (3) Radiologická klinika LF UP a FN Olomouc (4)    (4) II.interní klinika LF UP a FN Olomouc ABSTRAKT Úvod: Poranění pankreatu jsou v naprosté většině velmi závažným poraněním a to obzvláště u dětí, kdy tyto mají celý život před sebou a toto poranění je může i celoživotně hendikepovat. Materiál a metodika: V průběhu let 2006 – 2015 jsme léčili celkem 8 dětí s poraněním pankreatu ve věkovém rozmezí 5-16 let. V 1 případě byla provedena revise dutiny břišní a drenáž,2x revise dutiny břišní s drenáží a doplněním ERCP se zavedením stentu , 3x resekce kaudy pankreatu-v 1 případě s následným zavedením stentu při ERCP , 1x resekce části těla a kaudy pankreatu, 1x sutura centrální části pankreatu a našití pankreato-jejunální anastomosy dle Rouxe na perfierní část  kompletně přerušené slinivky. Podrobněji uvádíme stručné kazuistiky jednotlivých typů poranění a jejích řešení. 1.kazuistika 14 ti letý chlapec utrpěl tupé poranění břicha , když mu další chlapec v noci omylem skočil ve spánku na břicho. Pro kruté bolesti byl po nezbytném přešetření (CT atd.) operačně revidován- pankreas byl shledán celistvým, provedeno cílené zadrénování. V dalším průběhu došlo k manifestaci parciální léze zadní části Wirsungova duktu, která byla řešena ERCP s papilotomií a zavedením dočasného stentu. 2.kazuistika 8 letý chlapec poraněn o řídítka jízdního kola. Na CT 2/3 léze kaudy pankreatu, která držela jen na dolní části- můstku tkáně. Chlapec byl operován- dokončena resekce kaudy pankreatu a centrální část byla ošetřena cíleným prošitím Wirsungova duktu a přešitím samotné žlázy. 3. kazuistika 14 ti leté děvče se poranilo v epigastriu o řídítka jízdního kola. Prvotně ošetřena v okresní nemocnici, kde bylo CT provedeno až 3.den po úrazu- s nálezem kompletního přerušení pankreatu v jeho těle. Přeložena do FN a operována. Centrální část byla ošetřena prošitím Wirsungova duktu a přešitím žlázy slinivky břišní. Na periferní část pankreatu byla našita end-to-end Rouxova  jejunální klička. Výsledky : Všech 7 děti se zhojilo bez dalších nitrobřišních komplikací , jsou pravidelně sledovány  jak v ambulanci dětské chirurgie, tak dětské gastroenterologie . Žijí plnohodnotným životem. Závěr: Nitrobřišní poranění vyžadují urgentní a precisní diagnostiku včetně opakovaných CT vyšetření a dle klinického nálezu často i neodkladnou chirurgickou revisi. Při podezření na poranění pankreatu v algoritmu vyšetřovacích metod nesmí chybět možnost ERCP , které může být i definitivní léčebnou metodou u určitých typů poranění. Vzhledem k tomu, že se jedná o dětský věk, je nutno takto poraněné děti centralizovat do traumatologických center a zařízení, která mají s těmito typy poranění zkušenosti a jsou kompletně vybavená.                      

FOKÁLNÍ NODULÁRNÍ HYPERPLAZIE U DĚTÍ – management terapie


Jaroščiaková S., Šnajdauf J., Rygl M., Mališ J., Kodet R., Mixa V., Froněk J.
Klinika dětské chirurgie, UK 2. LF a FN Motol, Praha

FOKÁLNÍ NODULÁRNÍ HYPERPLAZIE U DĚTÍ – management terapie  Jaroščiaková S.1, Šnajdauf J.1, Rygl M.1, Mališ J.2, Kodet R.3, Mixa V.4, Froněk J.5  1 Klinika dětské chirurgie, UK 2. LF a FN Motol, Praha 2 Klinika dětské hematologie a onkologie 2.LF UK a FN Motol, Praha 3 Ústav patologie a molekulární medicíny 2.LF UK a FN Motol,Praha 4 Klinika anesteziologie, resuscitace a intenzívní medicíny 2.LF UK a FN Motol, Praha 5 Klinika transplantační chirurgie, Transplantcentrum IKEM, Praha Cíl: Fokální nodulární hyperplazie (FNH) je druhá nejčastější benigní léze jater. U dětí se vyskytuje vzácně, představuje 2 % všech jaterních tumorů a často je náhodným nálezem při rutinním vyšetření. FNH je považována za hyperplastickou odpověď jaterní tkáně na cévní anomálii. Vyskytuje se i jako získaná léze u dětí léčených pro malignitu chemoterapií, radioterapií či transplantací kmenových buněk. Cílem autorů je zhodnotit management diagnostiky a terapie a prezentovat výsledky z univerzitního pracoviště za 24 let. Metoda: Retrospektivní analýza dat dětí s  FNH diagnostikovanou do 18. roku věku. Výsledky: Za období 1992 - 2016 bylo diagnostikováno 15 dětí s FNH (0,37 - 14,5 let): 9 chlapců a 6 dívek. Chirurgickou terapii vyžadovalo 9 pacientů (60 %). Průměrný věk v čase diagnózy byl 6,44 let s dominancí mužského pohlaví (78 %) a medián doby od diagnózy k operaci byl 18 dní (11 dní - 5,11 let). Resekční výkon byl proveden celkem osmkrát. V 5 případech pro nejasnou povahu tumoru dle MR/CT vyšetření (2 × adenom, 1 × hepatocelulární karcinom, 1 × hepatoblastom, 1 × obecně malignita), ve 3 případech pro veliskost léze a v 1 případě se malignita vyloučila explorativní biopsii. Zbylých 6 pacientů (40 %) jsme sledovali v pravidelných intervalech pomocí zobrazovacích metod (UZ a CT/MRI). Průměrná doba sledování byla 6 let, u 2 pacientů léze na kontrolních UZ zcela vymizela a 1 pacientka podstoupila resekci jater pro symptomatickou progresi velikosti léze na jiném pracovišti. Operovaní pacienti byly častěji symptomatičtí (7/9 vs. 1/6), diagnóza byla zjištěna v mladším věku (medián 7 vs. 11 let) a měli větší rozměr léze (největší rozměr 6 - 17 cm vs. 2 - 10,2 cm). V našem souboru nebyl zaznamenám pacient s diagnózou FNH ověřenou perkutánní biopsii jater ani léčený pro malignitu. Závěr: FNH je benigní léze, komplikace jako ruptura, krvácení a portální hypertenze jsou extrémně vzácné. Maligní transformace nebyla popsána. Aktivní přístup terapie je indikovaný u symptomatické a progresívní FNH nebo při diagnostických rozpacích.

Súčasná stratégia chirurgickej liečby sarkómov mäkkých tkanív


Béder I., Mikesková M. , Fuňáková M. , Trnka J.
Klinika detskej chirurgie DFNsP a LFUK v Bratislave

Autori v práci prezentujú súčasné chirurgické postupy podľa aktuálny onkologických terapeutických protokolov. Sarkómy u detí sú pomerne raritné, rozdelujeme ich na sarkómy mäkkých tkanív (STS-Soft tissue sarcoma) a na kostné sarkómy. Mäkkotkanivové sarkómy sú histologicky heterogénnou skupinou s veľmi rozmanitou topikou vzniku. Ide o extraskeletárne malígne tumory vychádzajúce z mezenchymálnych buniek. Najvyššiu incidenciu má rabdomyosarkóm(RMS) - cca 40% malígnych tumorov detí a adolescentov pod 20 rokov. Vzhľadom na túto vysokú incidenciu RMS delíme STS tumory do dvoch podskupín: RMS a non-RMS so širokou histologickou variáciou(NRSTS-non rabdomyosarcoma soft tissue sarcomas). Prognóza ochorenia je závislá od včasnosti jej záchytu (MTS, grading, veľkosť primárneho tumoru a rozsahu resekčného výkonu). Sarkómy, najmä NRSTS, sú všeobecne slabo citlivé na radio a chemoterapiu, preto kompletná R0 resekcia je hlavnou kuratívnou terapiou. Vzhľadom na túto významnosť kompletného resekčného výkonu (negativita resekčných línii), autori prezentujú najnovšiu stratégiu chirurgickej liečby odporučenou pracovnou skupinou EpSSG(European pediatric soft tissue sarcoma study group) z roku 2016.

Hemangióm pupka?


Vartiak M., Molnár M., Dragula M.
Klinika detskej chirurgie JLF UK a UNM, Martin

Úvod: Medzi ochorenia pupka vyžadujúce operačnú liečbu u detí  patria najčastejšie umbilikálne hernie, granulómy pupka a perzistujúce reziduálne tkanivá pupočníka ako urachus, cievy a omphalo-enterický ductus. Metodika: Autori prezentujú prípad 11-ročného dievčaťa s chronickou mokvajúcou ranou v pupku od narodenia, ktorá bola liečená ako hemangióm pupka lokálnou aplikáciou rôznych látok a laserovou terapiou. Výsledky: Pacientka bola odoslaná na chirurgické vyšetrenie pre hemangióm pupka. Bola indikovaná na operačné riešenie pre granulóm a fistulu v oblasti umbilika. Operačne boli odstránené reziduálne tkanivá pupočníka a urobená plastika pupka s bezkomplikovaným priebehom. Histologický nález z resekovaného tkaniva odhalil prítomnosť heterotopického pankreatického tkaniva sprevádzaným mukózou jejunoilea. Diskusia: Heterotopické tkanivo pankreasu sa vyskytuje najčastejšie v hornej časti GIT-u. Jeho výskyt v umbiliku je veľmi zriedkavý. Publikovaných bolo 18 prípadov nálezu pankreatického heterotopického tkaniva v umbiliku, ktoré boli zvyčajne asciované s prítomnosťou omphalo-enterického ductu.

Tumorozní expanze retroperitonea


Petrášová N, Šnajdauf J, Petrů O, Frýbová B, Švojgr K, Kodet R, Mixa V, Kynčl M, Rygl M
Klinika dětské chirurgie 2.LF UK a FN Motol, Praha, Klinika dětské hematologie a onkologie 2.LF UK a FN Motol, Praha, Klinika zobrazovacích metod 2.LF UK a FN Motol, Praha, Klinika anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicíny 2.LF UK a FN Motol, Praha, Ústav patologie a molekularní medicíny 2.LF UK a FN Motol, Praha

Úvod: Primarní tumorozní expanze retroperitonea představují heterogenní skupinu. V 70%-80% jsou maligní a představují cca 10%-12% všech malignit u dětí. Cílem práce je přehled zkušeností s chirurgickou léčbou daného onemocnění. Metody: Retrospektivní studie pacientů operovaných pro tumory retroperitonea na našem pracovišti v letech 2007-2016. Výsledky: Počet pacientů byl 121, 63 dívek a 58 chlapců. Nejčastější typ tumoru byl neuroblastom (54%) a 46% představuje heterogenní skupina vzácných tumorů. Průměrný věk v době diagnózy byl 65 měsíců. Pacienti s neuroblastomem (n=65) byli diagnostikováni nejčastěji ve stádiu generalizace (43%) průměrně ve věku 24 měsíců. 23 pacientů bylo léčeno podle protokolu LR (low risk), 8 pacientů podle IR (intermediate risk) a 32 pacientů podle HR (high risk) protokolu. Z pacientů skupiny LR a IR podstoupilo 74% totální exstirpaci. Pooperační komplikace se vyskytly 1 pacienta (ileus), u 2 pacientů došlo k relapsu onemocnění, 1 pacient zemřel. Pacienti skupiny HR podstoupili biopsii tumoru a následně s onkologickou léčbou v druhé době podstoupilo 88% pacientů totální exstirpaci. Pooperační komplikace se vyskytly u 2 pacientů (hemoperitoneum, enteroragia). 56% pacientů skupiny HR dosáhlo remise onemocnění, 41% pacientů zemřelo po vyčerpání onkologické léčby. Heterogenní skupina vzácných tumorů: ze 40 pacientů s benigní expanzí podstoupilo 80% totální exstirpaci. Pooperační komplikace se vyskytly u 4 pacientů (krvácení, léze ductus choledochus, chylascos), 1 pacient zemrěl pro oběhovou nestabilitu při základním onemocnění. Z 16 pacientů s maligním onemocněním 81% podstoupilo totální exstirpaci, pooperační komplikace nebyly zaznamenány u žádného z pacientů. U 5 pacientů došlo k relapsu onemocnění, 4 zemřeli. Závěr: Chirurgická léčba je zásadní součástí komplexní léčby pacientů s tumory retroperitonea a radikální odstranění tumoru je významným faktorem přežití pacientů. Pooperační komplikace chirurgické léčby jsou vzhledem k lokalitě tumorů závažné, ale vzácné.  

Laparoskopie na pracovišti dětské chirurgie v pětiletém období


Stary D., Tůma J., Doušek R., Macháček R., Škvařil J., Plánka L.
Klinika dětské chirurgie, ortopedie a traumatologie FN Brno

  Úvod: Laparoskopie u malých dětí se rozvíjela až po osvojení a prověření základních principů u dospělých pacientů a je většinou soustřeďována na specializovaná pracoviště vzhledem k možným komplikacím a nutnosti navázání na specializovanou anesteziologickou a pooperační péči. Klinika dětské chirurgie, ortopedie a traumatologie Fakultní nemocnice Brno (KDCHOT) začala operovat děti laparoskopicky jako jedna z prvních v České republice již v 90. letech. Předkládaná práce informuje o vývoji této miniinvazivní metody a o četnosti a spektru pacientů na pracovišti dětské chirurgie, kde je laparoskopie u dětí dlouhodobě a systematicky rozvíjena.   Metoda: Práce je koncipována jako retrospektivní analýza laparoskopicky operovaných dětí na KDCHOT za pětileté období (1. 1. 2012 – 31. 12. 2016). Byl sestaven seznam operačních výkonů, který byl nejprve rozdělen na výkony specifické výhradně pro dětský věk a na výkony společné s chirurgií dospělých pacientů. Samostatně byl potom sestaven přehled operovaných pacientů do 50 kg, což autoři stanovili jako hraniční kritérium mezi laparoskopií dětí a dospělých. U všech výkonů byla přesně dohledána četnost provedených, laparoskopicky dokončených případů. Zdrojem dat byl nemocniční systém a operační dokumentace.   Výsledky: Ve sledovaném období bylo dokončeno celkem 989 laparoskopických výkonů, z toho více jak polovina (56,8%) u pacientů do 50kg. Nadpoloviční většinu představovaly výkony společné s chirurgií dospělého věku. Skupina operací specifických výhradně pro dětský věk byla charakterizována nízkými četnostmi u jednotlivých výkonů.   Závěr: Předložená analýza potvrzuje skutečnost, že laparoskopie u dětí vychází ze standardních výkonů společných s chirurgií dospělých pacientů. Tyto výkony jsou nejrychleji osvojeny a je možné je rozšířit mezi velkou skupinu operatérů, kteří jsou pak schopni tyto výkony i rutinně provádět u dětských pacientů. Operační výkony specifické výhradně pro dětský věk jsou naopak méně četné, osvojení je pomalejší a laparoskopicky jsou operovány poměrně méně. Specifickou dětskou laparoskopii je proto nutné provádět buď dlouhodobě, systematicky a v menší skupině operatérů nebo je lepší neprovádět ji vůbec.  

Ultrazvuk u akutní apendicitidy. Dobrý sluha, ale špatný pán (kazuistika)


Janeček L.,
Oddělení dětské chirurgie Oblastní nemocnice Kolín

  Ultrazvuk u akutní apendicitidy (kazuistika) Dobrý sluha, ale špatný pán   Janeček L. Odd. dětské chirurgie Oblastní nemocnice Kolín    Bez ultrazvukového vyšetření si již dnes diferenciální diagnostiku bolestí břicha neumíme představit. U akutní apendicitidy je poměrně suverénní metodou, ale jako každá metoda a lidská činnost je zatížena  určitou mírou chybovosti. Autor v kazuistice popisuje, jak slepá víra v UZ nález vedl k opožděné diagnóze a operaci.  

Atypické cystické útvary v dutině břišní- kazuistika


Geršlová A. ,
Dětská chirurgie a dětské úrazové centrum, Masarykova nemocnice Ústí nad Labem

  Cíl: ukázka terapeutického přístupu k dvěma objemným cystám dutiny břišní u 13ti-leté dívky   Metody: laparotomická extirpace objemných cyst obou vaječníků, vlevo se zachováním ovaria i tuby, vpravo s ponecháním ovaria a resekcí periferní části tuby   Výsledky: 13ti-letá dívka s anamnézou týden trvajících bolestí břicha, nauzeou, zvracením a febriliemi   Provedené zobrazovací metody (ultrazvuk a CT břicha) se shodovaly v nálezu cysty levého ovaria a mezenteriální cysty. Popisovaný útvar nebyl na břiše spolehlivě palpovatelný, pouze vlevo byl náznakovitě hmatný okraj rezistence. Pro značnou velikost (53x38 mm) diagnostikované mezenteriální cysty bylo rozhodnuto o prvotním operačním řešení tohoto nálezu. Po průniku do dutiny břišní bylo zjištěno, že se nejedná o cystu mezenteriální, nýbrž o objemnou cystu pravého ovaria obsahující asi 1000 ml čiré tekutiny a velikosti asi 25x17x6 cm. Při revizi pánve byla nalezena také cysta levého ovaria průměru asi 7 cm, což odpovídalo nálezu z ultrazvukového a CT vyšetření. Po konzultaci s gynekologem byla následně provedena extirpace obou cysty, vlevo se zachováním ovaria i tuby, vpravo s ponecháním ovaria, ale s resekcí patologicky změněné periferní části tuby. Histologicky byl potvrzen benigní charakter obou útvarů, pacientka byla propuštěna do ambulantní gynekologické péče 6. den po operaci a následující týden byla schopna začlenění do školní docházky.   Závěr: ukázka terapie objemných cyst ovarií projevujících se nevýraznou klinikou a ne zcela přesnou diagnózou stanovenou zobrazovacími metodami  

Atrézia jejuna, atrézia kolonu a cholestatický syndróm


Bibza J., Fuňáková M., Jursová M., Králik R.
DFNsP, KDCH, Limbová 1, Bratislava

Autori  popisujú prípad  dieťaťa z 1. rizikovej gravidity, na USG-polyhydramnion a hyperextendované črev. kľučky,  pôrod  spont.,záhlavím, v 34. týž., odtok zelenej plodovej vody,  p.h. 2592 g, p.d. 42 cm, po vybavení dievčatko  bolo subcyanotické, hypotonické, odsávaný  zelený obsah,  bolo  zaintubované a napojené na UPV. Po iniciálnom kŕmení malými dávkami mlieka  od 2. dňa  života má dieťa meteoristické bruško, smolka neodišla ani po výplachu, začína vracať zelený obsah, na  RTG a USG  podozrenie na vysokú atréziu t. čreva,indikovaná operačná revízia. V rámci predoperačnej diagnostiky pri echokardiografii zistený trombus  pri trikuspidálnej chlopni, vlajúci medzi pr. predsiaňou a pr. komorou .  Po predoperačnej príprave (Fragmin, atb), bola otvorená dutina brušná priečnou subraumbilikálnou laparotómiou  s nálezom  atrézie jejuna 20 cm od duodena. Orálne od atrézie je lúmen primeru 36 mm, aborálne od atrézie je priemer 4 mm, aborálne od  atrézie sú v úseku 7 cm 2 kryté perforácie s prerušením lúmenu, nasledovne pokračuje tenké črevo s priemerom lúmenu 4 mm v dĺžke 15 cm a vchádza do céka. Priemer lúmenu céka a kolon ascendens je 12 mm, apendix je primeranej veľkosti. Kolon ascendens je ukončené atréziou. Hrubé črevo pokračuje od  kolon transverzum, má primer  5 mm. Vykonávame resekciu  7 cm úseku jejuna s krytými perforáciami,  zúženie dilatovaného úseku jejuna orálne od atrézie pomocou lineárneho staplera na priemer 12 mm , anastomózu aborálneho a orálneho úseku jejuna end to back , anastomózu kolon transverzum s kolon ascendens end to back a vyvedenie kolon ascendens  (v ľ. mezogastriu ako Santuliho stómiu) a apendektómiu. V pooperačnm priebehu sa obnovuje pasáž tráviacou rúrou, dieťa dobre toleruje perorálny príjem, väčšia časť stolice odchádza cez stómiu (c.ascendens), menšia cez rektum.  Pre postupne gradujúce známky  cholestázy je vo veku 5 týždňov indikovaná operačná revízia. Pri revízii nie sú  patologicko-morfologické zmeny na extrahepatálnych žlčových cestách, pri cholangiografii cez žlčník sa znázorňujú extrahepatálne a jemné intrahepatálne žlčovody, s normálnym odtokom kontrastnej látky do duodena .   Vykonaný preplach žlčových ciest kontrastnou látkou a fyziol. roztokom, odber histológie z pravého a z ľavého laloka pečene.  Napriek histologickému nálezu  s podozrením na intrahepatálnu atréziu žlčových ciest regredujú  klinické a laboratórne známky cholestázy . Dieťa je takmer na plnom perorálnom príjme, s normálnou pasážou (väčšina stolice odchádza cez rektum, len malé množstvo cez stómiu), dieťa prospieva, priberá.  Preto  vykonaná  oklúzia stómie  (10 týždňov od prvej operácie).  Pooperačne postupný prechod na plný perorálny príjem,stolice opakovane, denne, normálna pasáž tráviacou rúrou.  T.č. dieťa má 5 mes., je 10 týždňov po oklúzii kolostómie, priberá , má normálny psychomotorický vývoj, hmotnosť 5000g, normálne hodnoty laboratórnych vyšetrení. Záver: V kazuistike autori predstavujú dieťa s atréziou jejuna s pomerom lúmenov 9 / 1, atréziou kolonu  (pomer lúmenov 2,5 /1) cholestatickým syndrómom a vlajúcim trombom v oblasti trikuspidálnej chlopne. Atrézie boli riešené  4. deň po narodení,  cholestáza vo veku 5 týždňov a kontinuita čreva bola obnovená vo veku 10 týždňov. Pri kontrole vo veku 5 mes. dieťa dobre prospieva.

Penetrace V-P shuntu do terminálního ilea


Hrabáková J.,
KZ a.s., Masarykova nemocnice v Ústí nad Labem, oddělení Dětské chirurgie-dětské úrazové centrum

  Cíl sdělení:   Prezentace kazuistiky 3 letého chlapce u kterého pro progredující hydrocephalus indikována endoskopická ventrikulostomie III. komory, pro meningomyelokélu krytou kůží provedena plastika, rekonstrukce obalů s elektrofyziologickou monitorací. Pro nárůst obvodu hlavičky a RI na hranici normy provedena implantace V-P shuntu Codman Peg progr.50,bactiseal.        Metody:   Prezentace kazuistiky tříletého pacienta z kojeneckého ústavu, který byl přijat s vyčnívajícím VP shuntem z konečníku. Ve spolupráci dětského chirurga a neurochirurga provedena operační revize s nálezem VP shuntu  penetrujícího do do terminálního ilea.Provedeno odpojení shuntu neurochirurgem pod  ventilem v krční oblasti a odstanění katetru chirurgem ze střeva z laparotomického přístupu.. Pooperačně z hlediska dětského chirurga bez komplikací, obnovena pasáž, dle neurochirurga v další době indikována extrakce zbytku VP shuntu a vzhledem k dalšímu neurologickému nálezu neoimplantace VP shuntu.       Závěr:   Může fungovat V-P shunt  jatrogenně zavedený do střeva 3 roky bez komplikací? Nebo se jednalo o penetraci střeva katetrem následně po jeho normálním intraabdominálním zavedení?  

Neočakavaný nález u novorodenca s prednatálnou ovariálnou cystou (case)


Duchaj B., Sýkora L.
Klinika detskej chirurgie LF UK a DFNsP

Popisujeme ojedinelý prípad 6 dňového novorodenca s prenatálne sonograficky verifikovanou suspektnou ovariálnou masou vpravo. Gravidita riziková pre diabetes matky, pôrod sekciou, AS 10/10, bez prostredná popôrodná adaptácia dobrá. Na tretí deň života zhoršenie celkové stavu, elevácia CRP, hemokultúra S.aureus, zhoršujúci sa chirurgický nález na bruchu. Následne preklad na Novorodeneckú kliniku intenzívnej medicíny DFNsP. Pacient na 6. deň života, indikovaný v operačnej revízii, pokus o laparoskopiu, nutná konverzia s nálezom inveterovanej peritonitídy po perforácii appendixu, s prenatálne torkvovanou cystou pr. ovária. Nutná ileocekálna resekcia, ileoascendento anastomóza. Resekcia cysticky zmeného pr. ovária, drenáž. Dobrý pooperačný priebeh, pacient na 5. pooperačný deň preložený späť do rajónnej nemocnice. Celkový chirurgický nález etiológia, apendicitída? iné? Skôr apendikopatia?* Vzhľadom na nález perforácie "špičky" appendixu, ileocekálnych zmien a antenantálnej ovariálnej cysty? Súvis s anamnézou matky? * Bengtsson, B. O. and J. P. van Houten (2015). "Neonatal vermiform appendicopathy." Am J Perinatol 32(7): 683-688.

Přes „fast-foody“ téměř k vlastní záhubě


Malý T., Skalický P.,Smolka V.,Adamus M.,Jurečková L.,Michálková K.
I.chirurgická klinika FN a LF UP Olomouc, Česká republika

Přes „fast-foody“ téměř k vlastní záhubě   Malý T.(1),Skalický P.(1),Smolka V.(2),Adamus M.(3),Jurečková L.(3),Michálková K.(4)   (1)   I.chirurgická klinika, FN a LF UP Olomouc , Česká republika (2)   Dětská klinika, FN a LF UP Olomouc, Česká republika (3)   KARIM, FN a LF UP Olomouc, Česká republika (4)   Radiologická klinika, FN a LF UP Olomouc, Česká republika   Úvod:  Prezentace 12 ti letého děvčetě, která láskou k ""fast-foodům"" došla k cholelitiaze a jejím život ohrožujícím komplikacím.  Materiál a metoda: Referujeme o 12 ti leté dívce, s jejímž případem jsme se setkali před 5 ti lety - v roce 2012. Milovnice rychlých občerstvení s cholelithiasou, která způsobila obstrukční ikterus. Tento byl řešen pomocí ERCP s extrakcí choleodocholitazy. Po tomto výkonu extrémní bolestivost břicha s rozvojem akutní nekrotizující pankreatitidy. Tato si vyžádala opakované revize dutiny břišní s nekrektomiemi, včetně pravostranné hemikolektomie pro nekrosu cékoascendens ,rozvoj SIRS a MODS s vynucenou měsíční hemodialyzou, dlouhodobou arteficiální ventilací. V tomto extrémně náročném průběhu nekrotizující pankreatitidy došlo i k ischemizaci pravé ledviny a zakrvácení do pravé hemisféry mozkové. Výsledky: Přes extrémní průběh nekrotizující pankreatitidy, kdy pacientka byla mnoho dnů doslova mezi životem a smrtí došlo postupně k pozitivnímu obratu a až zázračnému vyléčení děvčetě. Hospitalizace trvala 114 dnů. S několikaměsíčním odstupem byla provedena plastika pooperační hernie stěny břišní. Závěr: Extrémní stav s dlouhodobým nejistým výsledkem v rámci bezprostředního mnohatýdenního ohrožení života se podařilo zvládnout. Dnes se pacientce daří dobře, má 17 let a je v plně rozvinuté pubertě.  

Megacolon „nehirschsprungovského“ typu


Hrubovčáková J.,, Harvánek K.
Oddělení dětské chirurgie a traumatologie, Nemocnice Na Bulovce

Autoři referují o případu dospívající pacientky s těžkým mentálním postižením, u které se vyskytovaly opakované ataky akutní obstipace s obrazem megacolon. Pacientka byla zpočátku pro tento závažný stav 2x operována. V dalším období bylo již postupováno konzervativně. Aganglionóza nebyla histologicky prokázána.      

Ovarium in hernia


Pejšová Š. J., Penc L., Ingeliová D., Harvánek K., Nemannová H., Pojarová M.
oddělení dětské chirurgie a traumatologie, Nemocnice Na Bulovce, Praha; gynekologicko-porodnická klinika 1.LF UK a Nemocnice Na Bulovce, Praha

V naší práci jsme sledovali výskyt tříselné kýly u děvčat operovaných na našem pracovišti za posledních 10 let. Zaměřili jsme se zejména na dívky, které bylo nutno operovat do 1 roku života a kde bylo přítomno ovarium v kýlním vaku. Součástí práce je kazuistika pacientky s komplikací po pravděpodobně ne zcela správně provedeném výkonu.  

Hydrokéla Nuckova kanálu


Kocmanová K, Žďárská K., Oldřich H.
Chirurgické centrum, Krajská nemocnice Liberec

Nuckův kanál je nefyziologickým nálezem, jedná se o neuzavřený processus vaginalis u žen, který může zasahovat až do labia majora. V jeho průběhu se mohou vyskytovat cysty, může být též příčinou hydrokély.   Naše kazuistika prezentuje případ 16 měsíční dívky vyšetřované s ireponibilní, bolestivou rezistencí v třísle a netypickým peroperačním nálezem hydrokély.

Dva spôsoby torakoskopickej asistencie pri MIRPE - retrospektívna analýza.


Omaník P., Béder I., Omaníková M., Kabát M., Trnka J.
Klinika detskej chirurgie, Detská klinika anesteziológie a intenzívnej medicíny, DFNsP a LF UK Bratislava

  Cieľ Bezpečnosť miniinvazívnej korekcie pectus excavatum je stále aktuálnou témou. Počas viac ako 20 rokov bolo vyvinuté nespočetné množstvo modifikácii pôvodnej Nussovej techniky, v snahe o minimalizáciu rizika závažných peroperačných komplikácii. Cieľom prezentovanej práce je porovnanie peroperačného priebehu a skorých pooperačných výsledkov u pacientov s pectus excavatum pri unilaterálne a bilaterálne VATS asistovaných MIRPE výkonoch. Metodika Retrospektívna analýza súboru pacientov, ktorí podstúpili miniinvazívnu korekciu  pectus excavatum na Klinike detskej chirurgie DFNsP Bratislava v období rokov 2014-2017. Súbor bol rozdelený do dvoch skupín: i, pacienti liečení v období 2014-2015 (unilaterálne torakoskopicky asistované MIRPE), ii, pacienti operovaní v období 2016-2017 (bilaterálne torakoskopicky asistované MIRPE). Analyzované dáta zahŕňali demografické údaje, dĺžku operačného výkonu, perioperačné komplikácie, skoré a neskoré pooperačné komplikácie a dĺžku pobytu v nemocnici. Výsledky Sledovaný súbor pozostával celkovo z 35 pacientov, operovaných v období 2014-2017. V prvom dvojročnom súbore bolo 21 pacientov (unilaterálne torakoskopicky asistované MIRPE), v druhom 14 pacientov (bilaterálne torakoskopicky asistované MIRPE). Analýzou sledovaných parametrov neboli zistené signifikantné odchýlky v dĺžke operačného výkonu, výskyte peroperačných alebo neskorých pooperačných komplikácií, ani v celkovej dĺžke hospitalizácie. Jediným rozdielom bol vyšší výskyt pooperačných efúzií v prvej skupine, čo má však zrejme súvis s odlišným typom pelot, používaných v tomto období. Záver Doterajšie skúsenosti autorov ukazujú, že bilaterálne VATS asistovaná miniinvazívna korekcia pectus excavatum nie je spojená so zvýšenou perioperačnou záťažou pacienta, ani zvýšeným výskytom pooperačných komplikácii. Tento prístup ponúka bezpochyby najlepšiu vizualizáciu celého procesu retrosternálneho postupu zavádzača, čím sa zlepšuje komfort operačného tímu a bezpečnosť operačného výkonu. Autori z uvedených dôvodov favorizujú tento prístup u všetkých pacientov indikovaných na miniinvazívnu korekciu.  

Invaginácia – je naša stratégia liečby správna?


Šandorová D., Králik R., Duchaj B., Fuňáková M., Trnka J.
Klinika detskej chirurgie LFUK a DFNsP, Bratislava

Invaginácia – je naša stratégia liečby správna?   Šandorová D., Králik R., Duchaj B., Fuňáková M., Trnka J.   Úvod:  Invaginácia čreva patrí medzi časté získané náhle príhody brušné u detí. Najčastejšia je ileo-kolická invaginácia, avšak zriedkavejšia ileo-ileálna invaginácia môže byť rovnako závažná. Hoci je táto diagnóza dobre známa, o jej patofyziológii vieme stále pomerne málo. Pri jej vzniku sa uplatňuje mezenteriálna lymfadenitída, Meckelov divertikel, nádory čreva, či iné faktory. Názory na typ liečby sa líšia v rôznych krajinách, ale aj na rôznych pracoviskách. Naším cieľom bolo zistiť výsledky starostlivosti a liečby o detských pacientov s invagináciou čreva na našom pracovisku.   Metodika:  Prostredníctvom retrospektívnej analýzy sme spracovali súbor 180 pacientov s ileo-kolickou, ileo-ileálnou a jejuno-jejunálnou invagináciou, hospitalizovaných na našej klinike počas rokov 2011 – 2016. Hodnotili sme širokú škálu parametrov, aby sme získali komplexný prehľad o výsledkoch našej liečby u týchto pacientov.   Výsledky:  Z celkového súboru 196 pacientov hospitalizovaných pre suspektnú invagináciu čreva sa táto diagnóza potvrdila u 180 pacientov. Z toho bolo 132 chlapcov a 64 dievčat. Vekové rozmedzie pacientov bolo pomerne široké, najmladší pacient mal len 18 dní a najstaršie dieťa s ileo-kolickou invagináciou malo 8 rokov. Najstarším operovaným pacientom bol 12 – ročný chlapec s ileo-ileálnou invagináciou na podklade Meckelovho divertikla. Veková hranica invaginácie na našom pracovisku sa v dlhodobejšom trende posúva smerom hore. Veľký podiel pacientov s invagináciou čreva bol na našu kiniku preložený z rajonnych nemocníc. Hydrostatická dezinvaginácia v celkovej anestézii bola úspešná u 87,73% pacientov, pričom pri reinvaginácii sme ju zvolili opätovne ako liečebnú modalitu s dobrým výsledkom. Operačne bolo riešených 23 pacientov, pričom u dvoch bola potrebná reoperácia.  Operačný prístup bol v 60% prípadov laparotomický, 1x bola nutná konverzia na laparotómiu a v jednom prípade bola potrebná reoperácia pre reinvagináciu po predošlej laparoskopickej dezinvaginácii. Peroperačná fixácia čreva zabraňuje možnej reinvaginácii.   Záver:  Zlatým štandardom v liečbe ileokolickej invaginácie je hydrostatická deznvaginácia. Aj v našom súbore pacientov bola jej úspešnosť veľmi vysoká. Aj pri recidíve invaginácie počas tej istej  hospitalizácie, ako aj pri opätovnej hospitalizácii používame tiež v liečbe hydrostatickú dezinvagináciu s dobrým efektom. V prípade tretej reinvaginácie volíme operačnú liečbu – vo väčšine prípadov laparotomickú, avšak v poslednom období sa dostáva do popredia laparoskopická dezinvaginácia aj s fixáciou čreva. Najdôležitejšia je rýchla a správna diagnostika invaginácie  v rámci diferenciálnej diagnostiky bolestí brucha , stabilizácia pacienta a včasná liečba.      

Pozdní manifestace vrozené brániční kýly


Holická L., Koudelka J.,Králová M.
Oddělení dětské chirurgie a traumatologie

Pozdní manifestace vrozené brániční kýly   Holická L., Koudelka J., Králová M. Oddělení dětské chirurgie a traumatologie FN Hradec Králové   Úvod: Vrozená brániční kýla je malformace, která vzniká poruchou vývoje bránice již v prvním trimestru nitroděložního vývoje. I v současné době prenatálního UZ screeningu vrozených vývojových vad se narodí děti, u kterých je brániční kýla na vrozeném podkladě diagnostikována s odstupem měsíců a někdy i let po narození.    Materiál a metodika: Retrospektivně jsme zhodnotili soubor 7 pacientů, které jsme diagnostikovali a operovali na našem pracovišti v letech 1988 – 2017. Dokumentace pro validní hodnocení byla dostupná u 6 z nich.    Výsledky: V hodnoceném souboru byli 3 chlapci a 3 dívky, nejmladší byl 2 měsíční a nejstarší 3 letý. Ve všech případech se jednalo o posterolaterální defekt – 5x vlevo a 1x vpravo. U 4 operovaných nebyl přítomen kýlní vak a byla přítomna porucha rotace střev s typickým společným závěsem. U 2 pacientů byl přítomný kýlní vak s normálním závěsem střevních kliček. U pravostranné kýly bylo obsahem terminální ileum po vzestupný tračník . U levostranných kýl tvořily obsah většinou kličky tenkého a tlustého střeva ve 2 případech včetně žaludku, 2x byla ještě přítomna hrudní ektopie levé ledviny. Ve všech 6 případech dovolila velikost defektu uzávěr suturou. 5 pacientů se zhojilo bez komplikací, v 1 případě byla za 36 hodinnutná revize pro příznaky perforace střeva. 3 pacienti byli operováni nedokladně v okamžiku stanovení diagnózy a 3 byli operováni plánovaně, nejpozději 7. den od přijetí. 2 pacienti ze souboru byli od narození do stanovení diagnózy opakovaně vyšetřováni pro zvracení, přítomnost krve ve stolici, neklid a neztišitelný pláč až s promodráváním rtů. 4 pacienti měli první příznaky pouze několik dní před stanovením diagnózy. Byla to většinou porucha pasáže, nebo prodělávali protrahovaný respirační infekt. Správná diagnóza byla u všech pacientů stanovena až po provedení RTG vyšetření hrudníku a pasáže trávicím traktem.   Závěr: Pozdní manifestace vrozené brániční kýly je v současnosti velmi vzácná pro včasnou diagnostiku většinou již prenatálně, nebo v prvních dnech po narození. Příznaky u pacientů v našem souboru byly nespecifické a jen cílené radiodiagnostické vyšetření umožnilo stanovit správnou diagnózu této závažné vývojové poruchy, jakou je defekt v bránici s přesunem části břišních orgánů do hrudníku a s hypoplazií plic.      

Chirurgia štítnej žľazy u detí – spoločný chirurgický prístup


Zahradníková P.1, Babala J.1, Králik R. 2, Petrík M.1, Chochol J.1, Sýkora Ľ.1, Trnka J.1, Pribilincová Z.3
1. Klinika detskej chirurgie LFUK a DFNsP Bratislava, 2. Klinika onkologickej chirurgie LFUK a OÚSA Bratislava, 3. 2 Detská klinika LFUK a DFNsP Bratislava

  Úvod: Ochorenia štítnej žľazy sa vyskytujú u 4–7 % dospelej populácie, incidencia u detí sa udáva 0,2–1,8 %. Operácie štítnej žľazy u detí patria medzi zriedkavé operačné výkony, ktoré si vyžadujú úzku spoluprácu detského endokrinológa, detského chirurga a chirurga špecializovaného v operáciách štítnej žľazy dospelých pacientov. Komplikácie operačného výkonu sú v rukách skúseného chirurga zriedkavé. Ich výskyt závisí od veľkosti tumoru, rozsahu a počtu operačných výkonov. Trvalá paréza nervus laryngeus recurrens sa vyskytne pri jednoduchých operáciách v 2 %, pri zložitých reoperáciách v 10 %. Je to dané zlepšením operačnej techniky, pri ktorej vizualizácia a preparácia nervus laryngeus recurrens je conditio sine qua non. Prechodná dysfónia je častejšia, spontánne ustupuje do 1 – 6 mesiacov. Prechodná pooperačná hypoparatyreóza je tiež relatívne častá, výskyt trvalej poklesol na približne 10 % vďaka ponechávaniu alebo reimplantácii prištítnych teliesok. Materiál a metodika: Retrospektívna analýza pacientov hospitalizovaných na Klinike detskej chirurgie LFUK a DFNsP Bratislava od 2007 do 2016, ktorí boli operovaní pre ochorenia štítnej žľazy. Operácie štítnej žľazy boli vykonané v spolupráci detského chirurga a chirurga špecialistu na operácie štítnej žľazy. Výsledky: V retrospektívnej analýze bolo zaradených 61 pacientov (80% dievčat; priemerný vek bol 14 rokov; v rozmedzí od 2-18 rokov). Indikácie pre operáciu štítnej žľazy boli: solitárny uzol štítnej žľazy 50 (82%) pacientov, z toho najčastejším benígnym ochorením indikovaným na operáciu štítnej žľazy bola Gravesová-Basedowová choroba 13 (21%), Hashimotová tyroiditída 6 (10%) a benígny adenóm štítnej žľazy u 5 (8%) pacientov. Pre podozrenie na malignú strumu sme vykonali u 11 (18%) pacientov totálnu tyreoidektómiu (TTE), histologicky potvrdený papilárny karcinómom bol u 8 pacientov, medulárny karcinóm u 3 pacientov. Vzhľadom k rozsahu onkologického ochorenia 4 pacienti vyžadovali resekciu laterálneho aj centrálneho krčného kompartmentu a 11 recekciu centrálneho krčného kompartmentu. U 4 pacientov sme vykonali preventívnu TTE, vzhľadokm k pozitívnej rodinnej anamnéze na výskyt MEN 2A/2B, s pozitivitou RET onkogénu, najmladší pacient v tejto skupine mal 2 roky.  U 39 (64%) pacientov bola vykonaná TTE a u 22 (39%) totálna lobektómia (TL). Priemerná dĺžka hospitalizácie bola 9 dní. V našom súbore pacientov boli 4 prípady prechodnej hypokalciémie po TTE. 7 (11,5%) pacientov si vyžadovalo reoperáciu, kôli pozitívnemu histologickému nálezu malignej strumy. U 2 (3,27%) pacientov sa vyskytli skoré pooperačné komplikácie, 1 pacient vyžadoval reoperáciu kôli hematómu v operačnej rane,  a u 1 pacientky sme vykonali operačnú revíziu kôli hmatnému TU v podobe hrčky po TTE, histologicky bez známok malignity. U 1 pacientky po TTE s resekciou centrálneho a laterálneho krčného kompartmentu pre medulárny karcinóm štítnej žľazy došlo k peroperačnému jednostrannému poškodeniu NLR, a to vzhľadom k lokalizácii túmoru, ktorý priamo naliehal na jeho priebeh. Prechodnú pooperačná dysfónia sa vyskytla u 4 pacientov a do 6 mesiacov v spolupráci s detským otorinolaryngológom a foniatrom sa normalizovala funkcia hlasiviek. Prechodná pooperačná hypoparatyreóza s hypokalciémiou bola zaznamenaná u 4 pacientov, u všetkých bola dočasná. Záver: Operácie štítnej žľazy u detí patria patria medzi zriedkavé výkony. Spolupráca detského chirurgia, chirurga špecialiatu na chirurgiu štítnej žľazy a detského endokrinológia prenášajú pacientom optimálne chirurické výsledky.         

Nekrotické komplikace septických stavů - léčebné využití alginogelů


Kocmichová B., Šrámková L. (KDHO FNM), Hechtová D.(ARK FNM), Rygl M., Vyhnánek M.,Rousková B.(KDCH FNM)
Klinika dětské chirurgie, 2.LF UK a FN Motol, Praha, Česká Republika

      Cíl: Cílem sdělení je představit několik případů  léčení nekrotických komplikací různých typů septických stavů v dětském věku.       Metoda:  Alginogely , ať už enzymatické ( enzymatický systém glukozo-oxydázy a peroxydázy)  či hydrokoloidní( obsah L argininu a hydroxybenzoátu) , jsou užívány na našem pracovišti k léčbě nekrotických komplikací ( enzymatická nekrektomie s následnou granulací a epitelizací poškozené tkáně) od roku 2000. Alginogely mají dostatečnou antimikrobiální (baktericidní) aktivitu a podporují růst nových  buněk po odloučení nekroticky změněné tkáně.       Výsledky:  V našem sdělení představujeme výsledky hojení nekrotických komplikací septických stavů, které vznikly jak u primárně zcela zdravých jedinců, tak u jedinců s poruchou imunity v důsledku jiného onemocnění. U všech prezentovaných pacientů v důsledku různých příčin onemocnění byla následkem sepse (mukormykóza,  kandida, seratia, stafylokok a další)  nekrotická komplikace s rozsáhlým postižením tkáně, hrozící značnou ztrátou tkáně, ztrátou končetiny nebo celkovým selháním s fatálními následky.   U všech prezentovaných pacientů se pomocí aplikace alginogelů v kombinaci s dalšími prostředky ( laserterapie, fyzioterapie, kombinovaná ATB  a antimykotická terapie) podařilo zabránit dalšímu šíření nekrózy, zmenšit na maximální možnou míru  ztrátu tkáně a podpořit v maximálním rozsahu granulaci a epitelizaci  defektů s uspokojivým funkčním i kosmetickým výsledkem.       Závěr: Nekróza tkáně u septických stavů je velmi zákeřná a nepříjemná komplikace s vysokou morbiditou a často s velmi problematickým hojením.        Užití alginogelů v lokální péči v kombinaci s další komplexní terapií ( laser, ATB, fyzioterapie) je dle našich zkušeností jedna z nejjednodušších, poměrně málo invazivních, ale současně velmi efektivních metod, umožňující vyléčení postižené tkáně s minimálními následky.  

Neurofyziologický monitoring


Šarkanyová M., Horn F.
Klinika detskej chirurgie LFUK a DFNsP v Bratislave

Neurofyziologický monitoring je pomenovanie pre súbor metód, ktorými sa hodnotí funkčný stav nervového systému v reálnom čase. Metódy neuromonitoringu môžu byť použité ambulantne aj počas operácie. Používanie neuromonitoringu prináša množstvo benefitov v diagnostike, kedy môžu byť zachytené aj najmenšie zmeny v neurologickom obraze. Hlavné využitie neurofyziologických metód je počas operácií, pretože sa ich použitím znižuje riziko pooperačných neurologických deficitov. S jeho pomocou sa znižuje výskyt iatrogénnych komplikácií počas operácií. Metódy môžu napomôcť napríklad v situáciách, kedy sa chirurgovia rozhodujú o vhodnosti zásahu do tkaniva. Taktiež pomáha pri určení prognózy a sledovaní odpovede na danú liečbu. Z dôvodu množstva výhod je pochopiteľne vhodné sa zaoberať neuromonitoringom. Cieľom tejto prezentácie je zhodnotiť aktuálny stav využívania neurofyziologického monitoringu na Klinike detskej chirurgie LFUK a DFNsP v Bratislave.

Multidisciplinárna klinika spina bifida.


Horn F., Števíková D., Sarkanyová M., Kolníková M., Bartoň P., Liščák B., Hornová J., Medveďová Z., Drdúlová T., Petrík M., Kuniaková D., Smrek M., Trnka J.
Klinika detskej chirururgie, neurológie, urológie, ortopédie, pediatrie DFNsP LF UK v Bratislave, Slovenská spoločnosť pre Spina bifida a Hydrocephalus

Spina bifida je najrozšírenejší pojem na pomenovanie všetkých kaudálnych defektov neurálnej rúry. Má mnohé varianty - od asymptomatických (u 28,8% detí) až po najzávažnejšie chyby s mnohými ďalšími sekundárnymi poškodeniami (0,01%). Multidisciplinárny prístup je v súčasnosti nevyhnutnosťou a jeho koordinácia je v našich podmienkach novinka. Funkčné hľadisko je základné kritérium pri indikácii liečebných postupov u pacientov so spina bifida. S pacientom sa stretávame ešte pred narodením. Konzultácia s rodičmi je akútny stav, ktorý je potrebné absolvovať do 24-48 hodín po prvom zistení rázštepu u vyvíjajúceho sa plodu. Prenatálnu konzultáciu zabezpečuje team: pôrodník, detský chirurg, neonatológ, rádiodiagnostik, lekár špecialista podľa ďalších anomálií, rodič, kňaz a/alebo psychológ. Včasnsoť záchytu ovplyvňuje ďalší postup: fetálna chirurgia 24-26. gestačný týždeň alebo postnatálna operácia do 24 hodín po plánovanom pôrode. Starostlivosť po operácii dieťaťa je rovnaká u oboch skupín pacientov. Neurológ a detský chiururg monitorujú hydrocefalus a potrebu jeho liečby. Urológ zodpovedá za management kontinencie. Špecialista na edukáciu vyprázdňovania sleduje dieťa a včas indikuje výplachy čreva. Gastroenterológ dbá na optimálnu výživu. Elektrofyziológ monitoruje funkciu a jej zmeny. Ortopéd zaznamenáva odchýlky od normy končatín, chrbtice a indikuje in time intervenciu. Fyzioterapeut napomáha zachovať existujúcu funkciu a optimalizuje používanie chýbajúce zručnosti. Detský chirurg monitoruje prítomnosť ďalších anomálií a u detí so spasticitou indikuje vhodný Baclofen test, intratekálny lioresal alebo rizotómiu. Psychológ, kňaz, rodič má za úlohu zodpovedať tie otázky, ktoré v nemocničnom prostredí zostávajú nezodpovedané. Združenie Slovenská spoločnosť pre spina bifida a hydrocefalus má nezastupiteľné miesto v teame špecialistov, pretože má sieť, ktorá posúva vpred. Spina bifida bola v minulosti ochorenie, ktoré znamenalo postih jednotlivca a rodiny. V súčasnosti je to ochorenie, ktoré dáva možnosť deťom na vyššiu kvalitu života ako majú ich zdraví rovesníci.

Ne vždy zůstane při jednom...


Melicherová J.,
KZ a.s., masarykova nemocnice v ústí nad Labem o.z., oddělení dětské chirurgie-dětské úrazové centrum

  Cíl sdělení:   Náhlá příhoda břišní může a nemusí být jen jediná.       Metody:   Náhlá příhoda břišní je závažné onemocnění, které bez včasné léčby může ohrozit život dítěte. Autorka uvádí kasuistiku pětileté dívenky, která byla přijata na oddělení Dětské chirurgie s doznívajícím infektem horních dýchacích cest pro dg. iloecékální invaginace, kdy i po úspěšné dezinvaginaci nedošlo ke zlepšení stavu.       Závěr:   Lze konstatovat, že je vždy nutné uvažovat v širokých souvislostech.  

Parádnice a cizí těleso v GIT


Šubrtová J. ,
KZ a.s., Masarykova nemocnice v Ústí nad Labem o.z., oddělení dětské chirurgie-dětské úrazové centrum

  Cíl sdělení:   Dětskou hru lze označit nejen za způsob komunikace, ale i jako příčinu hospitalizace.       Metody:   Autorka uvádí kasuistiku osmnácti měsíční holčičky, která byla přijata na Dětskou chirurgii-dětské úrazové centrum poté, co spolkla dvě kovové sponky do vlásků. Fibroskopie byla neúspěšná a bylo tedy nutné operační řešení.       Závěr:   K náhodnému požití cizích těles může docházet ve kterémkoliv věku. Nejčastější výskyt je ale popisován v období od jednoho do tří let.  

Co se skrývá v malém bříšku?


Grünerová V. ,
Oddělení dětské chirurgie- dětské úrazové centrum

Laparotomie dívky ve věku 14let s nálezem neobvykle velké ovariální cysty. Ukázka jak velký nález můžeme najít v mladé dívce. Přednáška plná fotodokumentace z operačního výkonu.

Enterostómie v detskom veku


Černianska E., Štillová B., Vodilová L.
Klinika detskej chirurgie JLF UK a UNM, Martin

Enterostómia je vyvedenie čreva pred prednú brušnú stenu. Slúži na deriváciu stolice. Stómie delíme na kolostómiu – vyústenie hrubého čreva a ileostómiu, jejunostómiu – vyústenie tenkého čreva. Podľa dĺžky trvania stómiu delíme na dočasnú – zabezpečuje prechodnú deriváciu stolice alebo permanentnú – zabezpečuje trvalú deriváciu stolice. Stómia môže byť jednohlavňová alebo dvojhlavňová. Črevo je ružovej farby podobne ako sliznica v ústach. V stómii nie sú žiadne nervové zakončenia, takže nie je citlivá na bolesť. V prezentácii autorky bližšie rozoberajú indikácie na vyvedenie stómie, typy, chirurgické riešenie a komplikácie v detskom veku.

Obstipácia u detí - príčiny a liečba


Weserle M., Ucháľová J., Stankovianska M.
Klinika detskej chirurgie JLF UK a UNM, Martin

Obstipácia predstavuje jeden z najčastejších problémov, s ktorými prichádzajú pacienti na detskú chirurgickú ambulanciu. Ťažkosti sú väčšinou chronického charakteru a trvajú od niekoľkých týždňov po niekoľko rokov. Väčšinou ide o deti predškolského veku. V 95% sa jedná o funkčnú obstipáciu, keď sa nezistí primárna príčina. Diagnostika sa opiera o veľmi podrobnú anamnézu, v ktorej zisťujeme okrem zdravotného stavu dieťaťa aj jeho sociálne chovanie, stravovacie návyky a rodinné pomery. V rámci diferenciálnej diagnostiky musíme odlíšiť prípady, keď je príčinou obstipácie organické ochorenie hrubého čreva (napr. Hirschsprungova choroba), poškodenie miechy, metabolické alebo endokrinologické ochorenie alebo užívanie niektorých liekov. Na základe informácií získaných dôkladnou anamnézou a fyzikálnym vyšetrením sa rozhodujeme pre doplňujúce vyšetrenia krvi, moču alebo napr. neurologické vyšetrenie, anorektálnu manometriu a podľa výsledku týchto vyšetrení sa eventuálne doplní rektálna biopsia. Liečebný program u detí s funkčnou obstipáciou má 4 fázy: poučenie, vyprázdnenie, prevencia reakumulácie stolice a nácvik správnych defekačných návykov. Vzhľadom na to, že na poruchách vyprázdňovania majú závažný podiel psychovegetatívne vplyvy, účinná býva psychoterapia a autogénny tréning. Liečba musí byť komplexná a postavená na úzkej spolupráci medzi lekárom, sestrou, dieťaťom a rodičmi. Len tak sa podarí dosiahnuť u dieťaťa pravidelnú, mäkkú stolicu a eliminovať strach a bolesť s defekácie.

Fractura supracondylica humeri-kazuistika


Sobotovičová K.,, Kodhajová L.,
KDCH

V našej práci sa venujeme najčastejšej detskej zlomenine. Povieme si o príčine úrazu u konkrétneho pacienta, prvotnom ošetrení. Následne si povieme o komplikáciách, ktoré vznikajú pri tomto type zlomeniny. Predstavíme si špecifiká ošetrovateľskej starostlivosti o pacienta pri tomto type zlomeniny.

Léčba diafyzárních zlomenin femuru v dětském věku


Zachová N. ,
KLINIKA DĚTSKÉ CHIRURGIE A TRAUMATOLOGIE 3. LF UK A TN

Léčba diafyzárních zlomenin femuru v dětském věku Naďa Zachová Klinika dětské chirurgie a traumatologie 3. LF UK, Thomayerova nemocnice Praha   Úvod: stehenní kost je největší kostí lidského těla a její zlomenina přináší traumatologům některé závažné problémy: zlomenina je většinou nestabilní a je jen velmi obtížné (mnohdy nemožné) fixovat jí sádrovým obvazem, vyřazuje postiženého na dlouhou dobu z normálního života a krevní ztráta při této zlomenině není zanedbatelná a u dítěte může ovlivnit stabilitu oběhu. V dětském věku postihuje od novorozenců po adolescenty všechny kategorie, nejvíce ale batolata. Na rozdíl od dospělých musíme tedy při diafyzárních zlomeninách femuru použít několik zcela odlišných léčebných metod. Předvedení škály těchto léčebných možností je cílem sdělení Materiál: v roce 2015 jsme na klinice léčili celkem 3.683 zlomenin. U 47 dětí jsme zaznamenali zlomeninu femuru (1,28%), 23 z nich mělo zlomeninu v diafýze (0,62%) Léčebný postup: léčebný postup při diafyzárních zlomeninách femuru se pohybuje od konzervativních, trakčních metod, až po operace, osteosyntézy různými implantáty. Závisí především na věku a hmotnosti poraněného dítěte. Metody léčby lze obecně formulovat v tabulce: novorozenci a děti do 20 kg hmotnosti kožní náplasťová trakce dle Bryanta děti do 5-6 let skeletální trakce za tibii (Göteborgská) děti od 6 let do puberty osteosyntéza ESIN adolescenti metoda ESIN, ALFN, MIPO   Souhrn: léčba diafyzárních zlomenin femuru je v dětském věku velmi pestrá a náročná na vybavení i zkušenosti lékařů, ošetřujících sester i sester instrumentářek.  

Kuriózní příčiny úrazů


Pacáková A., Kohoutková H.
JIP oddělení dětské chirurgie a traumatologie v Hradci Králové

Zda je úraz u dítěte náhoda nebo mu lze předejít zajištěním všech bezpečnostních opatření nelze zcela jasně rozhodnout. Nevyhnutelným faktem je, že úrazy se prostě stávají a příčiny některých z nich bývají opravdu kuriózní. Několik takových, ošetřovaných na našem pracovišti, popisuje toto sdělení.

Ztrátové poranění pohledem dětské sestry


Cibulková P.,
KZ a.s., masarykova nemocnice v Ústí nad Labem o.z., oddělení dětské chirurgie-dětské úrazové centrum

  Cíl sdělení:   Prezentace zachycuje kazuistiku malého pacienta, který byl hospitalizován na dětském úrazovém centru Masarykovy nemocnice v Ústí nad Labem.       Metody:   Autorka zachycuje kazuistiku tříletého chlapce od doby příjmu po úrazu, přes nutné opakované operační řešení, následnou hospitalizační péči, až do propuštění do domácího léčení. Na toto sdělení pak úzce navazuje problematika herního specialisty oddělení.       Závěr:   Většině úrazů je možno předejít uplatněním známých a účinných způsobů prevence.   

Ztrátové poranění a péče herního specialisty


Hrušková P.,
KZ a.s., Masarykova nemocnice v Ústí nad Labem o.z., oddělení Dětské chirurgie-dětské úrazové centrum

  Cíl sdělení:   Ztrátové poranění předškoláka psychosociálním pohledem herního specialisty.       Metody:   Hra v nemocnici má speciální význam, protože zachovává dítěti část normálního života v abnormální situaci. Podporuje normální vývoj dítěte a pomáhá mu vyrovnat se s problémy a stresy spojenými s pobytem v nemocnici nebo s prožitým traumatem.  Herní specialista je člen ošetřovatelského týmu oddělení v nemocnici  a tvoří především komunikační most mezi dítětem, jeho rodičem a zdravotnickým personálem. Prezentace popisuje intervenci herního specialisty v případu ztrátového poranění tříletého chlapce.       Závěr:   Vhodně zvolený způsob komunikace s dítětem a pomoc i směrem k jeho rodičům je velmi důležitou součástí léčby dítěte se ztrátovým poraněním.  

Spasticita u detí


, Pavelková Michaela
DFNsP Bratislava, KDCH

V danej prednáške sa venujeme problematike spasticity u detí. Predstavíme možnosti liečby pomocou baklofenových púmp a selektívnej dorzálnej rizotómie. 

Ošetřovatelská péče o pacienta po operaci vesicoureteralního refluxu


Dulovcová L.,
Nemocnice na Bulovce dětská traumatologie a chirurgie

úvod do problematiky VUR kazuistika ošetřovatelská péče u dítěte po operaci s VUR

Týrané dítě a pohled zdravotníka


Rothová M.,
KZa.s., Masarykova nemocnice v Ústí nad labem o.z.,oddělení dětské chirurgie-dětské úrazové centrum

  Cíl sdělení:   Prezentace srovnávacího průzkumu týkajícího se syndromu CAN.       Metody:   Autorka prezentuje výsledky svého průzkumu a porovnává získané výsledky s průzkumem, který realizovala před osmi lety. Snahou bylo především zjistit, jaká je znalost tohoto fenoménu mezi zdravotnickým personálem a zda sami zdravotníci cítí potřebu se dozvědět více, aby mohli při setkání se s touto problematikou reagovat rychle, účelně a adekvátně situaci. Průzkum byl realizován na půdě Krajské zdravotní a.s.       Závěr:   Problematika syndromu CAN není v povědomí zdravotníků, potažmo i v naší veřejnosti, zase až tak hluboko zakořeněna a existuje ještě spoustu neznámého.  

Ošetřovatelská péče u pacienta po operaci hypospadie


Rybová A.,
Nemocnice Na Bulovce - Dětská chirurgie a traumatologie

Úvod do problematiky hypospadie Kazuistika Ošetřovatelská péče po operaci hypospadie a následné meatotomie

Chirurgická liečba deformít hrudníka


Kinczelová R., Džurná I.
Oddelenie operačných sál DFNsP

Index
Zborník abstraktov(pdf, 4MB)

ISBN: 978–80–89306–43-8